961_20220120_104516.jpg

Adam Černý: Baví mě dávat góly, chci se stále zlepšovat

Jedna z vycházejících hvězd pardubické mládeže. Starší žák, narozen v roce 2007, který si svými výkony podmaňuje dorosteneckou soutěž. O jeho florbalových cílech, rozdílech v soutěžích, ve kterých nastupuje, nebo vzoru ve svém bratrovi vypráví v rozhovoru.

Jak dlouho už se věnuješ florbalu a jak jsi se k němu dostal?

Florbalu se věnuji od pěti let dostal jsem se k tomu přes bráchu, který hrál tehdy za starší žáky a já chtěl chodit s ním, zalíbilo se mi to a jsem v Sokole doteď.

Jaké jsou tvé florbalové cíle?

Samozřejmě bych se chtěl dostat do “A” týmu zde v Pardubicích, rád bych ale také někdy oblékl dres české reprezentace, asi jako každý mladý florbalista. Nyní se ale musím zlepšovat na každém tréninku, abych na tule úroveň mohl pomýšlet.

Aktuálně nastupuješ v dvou kategoriích. Těmi jsou starší žáci a dorostenci, jaký je největší rozdíl v soutěžích těchto kategorií?

Určitě rychlost a kvalita hry. Myšlení hráčů je také v dorostu už více vyvinuté, než ve starších žácích. Také mi přijde, že v dorostu už mají kluci výrazně jiný přístup k tréninkům, ne nadarmo se dorostu říká “výkonnostní kategorie”, všichni chceme být nejlepší.

Trénuješ pouze s dorostenci, pokud nastoupíš za starší žáky, sbíráš jeden kanadský bod za druhým, co tě v této kategorii motivuje?

Jelikož do této věkové kategorie patřím, rád si chodím zahrát. Zároveň si ale uvědomuji, že bych za pár let chtěl být výš než zbytek soutěže starších žáků, s tím k tomu také přistupuji. Není to pouze o kanadských bodech, chci si ale dokázat, že na to mám a výkonnostní rozdíl mě motivuje k další práci.

Sbírání bodů se ale nemění ani v dorostu, čím si vysvětluješ to, že jsi ve velmi mladém věku takto důležitou součástí týmu?

V první řadě bych chtěl poděkovat týmu za to, že mě i přes můj nižší věk, skvěle přijali do své party. Snažím se týmu co nejvíce pomoci, makat pro sebe, i pro tým, samozřejmě rád střílím góly, to je pro mě největší motivace a zadostiučinění za mou práci.

Zmiňoval jsi svého bratra, díky kterému florbal hraješ, ten nyní hraje za mužský “A” tým, může být toto jedním z důvodů tvých úspěchů? Je pro tebe vzorem?

Určitě je, vidím v něm odraz tvrdé práce, která se vyplatila. Podobnou cestou bych se rád vydal i já a dosáhl minimálně stejných úspěchů, jako on. Bez něj bych nebyl, tam kde jsem, jsem mu za to vděčný a rád bych si s ním jednou zahrál po jeho boku.