Vstup do sezóny v podání pardubického týmu nebyl vůbec optimální. Tři prohry, vypadnutí z Poháru České pojišťovny, to byl velký rozdíl oproti loňskému vydařenému úvodu. Kde podle tebe nastal zlom a pardubický stroj začal znovu fungovat?
Podle mého názoru byla důležitá hlavně ta třetí porážka se Spartou. Pak přišla změna myšlení a přístupu k zápasům. Každý si uvědomil, že je důležitý každý gól, souboj, blok i správné postavení na hřišti. Pár věcí se v týmu změnilo, což mělo vliv na celý dosavadní průběh soutěže. Poté se konečně dostavila také bojovnost a hlavně ochota pro výhru udělat maximum.

Ty jsi v pardubickém dresu zažil všechny extraligové sezóny. Vystřídalo se kolem tebe spoustu spoluhráčů, ale ti současní mají k postupu do play off zatím nejblíž. V čem je letošní výběr lepší než ty předchozí?
To, kam se florbal v Pardubicích posunul, ukáže sobotní zápas, do kterého dáme všichni maximum. Letos jsme brali body v zápasech proti soupeřům, kteří nás v minulých letech pravidelně poráželi, už jen to značí správnost naší cesty. Dalším faktorem je určitě florbalovost současného týmu. Já jsem začal za Sokol hrát až ve 22 letech, dnešní kluci mají hokejku v ruce třeba už od 7 let, hrají to od malička a mají to v ruce. To jsem já a hráči, kteří jsou již v důchodu, nemohli dohnat.

Bez bojovnosti a zkušeností by to ovšem nešlo.
Určitě. Bojovnost nás vždycky zdobila, naopak zkušenosti nám v posledních letech chyběly. Ti kluci si to musí zažít a jednoduše se vyhrát. Začíná se projevovat vyzrálost týmu. Například ta, kterou se prezentoval obránce Petr Kosejk. Hrát proti němu nebylo nikdy nic jednoduchého, když se mu něco povedlo, tak se vám ještě nenapodobitelně vysmál. Takové osobnosti zde pomalu vyrůstají znovu, například jeho nástupce Marek Ďopan už v obraně nepropadá pětkrát za zápas, ale pouze dvakrát, což je hrozně znát. (směje se) Samozřejmě ale záleží pouze na tom, jak to potvrdíme na hřišti.

Se Sokolem jsi prošel složitým obdobím, kdy se pro pardubické florbalisty vlastně hledalo domácí prostředí. V Chlumci nad Cidlinou chodilo na extraligu kolem 50 diváků, ještě loni na první extraligové kolo přišly sotva dvě stovky. Florbal v Pardubicích zaznamenal výrazný nárůst fanoušků, momentálně jsou jejich návštěvy třetí v extralize. Jak si užíváš letošní atmosféru na domácích zápasech?
Florbal se zkrátka dostal do povědomí lidí a hraje ho stále víc lidí. Dříve, když jsem šel po Pardubicích, tak jsem nepotkal nikoho s florbalkou. Dnes je to jiné a je jedno, jestli je ráno nebo večer. Lidi jsme možná nalákali také našimi výkony a předváděnou hrou, která se stále lepší. Dále za to může dobrá propagace klubu a informace o zápasech. A v neposlední řadě je to také hala. Na Dašické trénujeme, je to ideální prostor pro sálové sporty, navíc je v dosahu všech, kteří na florbal chtějí chodit. Doufám, že nás v sobotu opět poženou napěchované tribuny, protože takový zápas se tady ještě nehrál.

Všechny dosavadní extraligové sezóny končily v Pardubicích záchranářskými boji v play down. V případě sobotního neúspěchu vás to čeká i letos. Je i na to tým připravený?
Když nedejbože nepostoupíme, budeme my starší muset trochu víc mluvit a usměrnit tým. To ale nikdo neřeší, máme jasný cíl a jdeme si za ním. Samozřejmě stále je to jen sport, ale my máme v hlavě jen jedno, a to vyhrát sobotní zápas.

Extraliga se v posledních letech vyrovnává a stává se stále nevyzpytatelnější. Papírové předpoklady se již mnohokrát nepotvrdily. Co bude podle tebe klíč k tomu, abyste v sobotním zápase uspěli?
Uvědomujeme si, že utkání bude nesmírně psychicky náročné. S tím souvisí zmíněná týmová vyzrálost, věřím, že to v hlavách zvládneme, musíme jít krok za krokem. Poctivě jsme se připravovali a víme, co chceme hrát.

Pokud váš plán vyjde, podívá se Sokol poprvé v historii do play off. Mohli bychom mluvit o dosavadním vrcholu tvé kariéry?
Odpověď na tuto otázku zatím neznám a ani nevím, zda ji znát chci. Nejsem nejmladší a už toho moc neodehraji, ale na druhou stranu už jsem párkrát končil a na hřišti stále jsem. (směje se) Za sportovní vrchol se většinou označuje nějaký titul nebo medaile, pro mě budou vždy důležití přátelé kolem a to, jak si florbal užívám. Až to doopravdy zabalím, tak se uvidí, co bych označil za vrchol.