Jak dlouho probíhala jednání o vašem přestupu z Litomyšle a jak těžké to pro vás bylo rozhodování?

Štarman: Jednání o našem přestupu trvalo asi měsíc. Rozhodování to lehké určitě nebylo, v Litomyšli jsem začínal a odehrál zde zatím většinu mé florbalové kariéry. Na druhou stranu jsem chtěl dále florbalově růst a mít možnost hrát nejvyšší české soutěže, proto jsem se rozhodl pro Pardubice. Určitě jsme ale nerozhodovali pouze za sebe, velké slovo měli i naši rodiče, kteří nás na každý trénink vozí.
Pakosta: Mluvilo se o tom již před dvěma roky, kdy měly Pardubice taktéž blízko k postupu do G2 ligy. V minulé sezóně se to Pardubicím podařilo a okamžitě oslovily náš bývalý klub. Rozhodnutí to nebylo lehké především kvůli škole a dojíždění, které zabere hodně času, ale chtěli jsme vyzkoušet nejvyšší juniorskou G2 ligu, popřípadě pak i Superligu. Chtěl jsem nasbírat další zkušenosti a posunout se zase o krok dál.

Petr: Jednání o našem přestupu trvalo přibližně měsíc. Bylo to hodně těžké rozhodnutí, jelikož zrovna skončila sezóna a my jsme se museli hned rozhodnout, co bude dál. Vše jsme projednávali s rodiči a se spoluhráči a cítili jsme podporu. Rozhodli jsme se přestoupit i z toho důvodu, že jsme měli touhu zkusit si nejvyšší soutěž.

Bartoš: Jednání probíhala přibližně měsíc, po domluvě klubů se začalo jednat i s námi. Rozhodování to bylo poměrně jednoduché, protože se naskytla příložitost hrát vyšší soutěž, ve větším klubu a proti lepším soupeřům.

S většinou současných spoluhráčů jste byli ještě v loňské sezóně soupeři. Jaké bylo vaše přijetí do týmu:

Štarman: S většinou kluků se známe už delší dobu z výběrů a vzájemných zápasů, takže přijetí v šatně bylo naprosto v pohodě. Ovšem stále probíhá určité popichování (smích).
Pakosta: Kluci nás mezi sebe vzali okamžitě, tudíž si myslím, že jsme zapadli bez problémů.

Petr: Ze začátku jsem se toho docela bál, ale už na červencových Prague Games se ukázalo, že nám stačí málo, abychom si na sebe zvykli. Samozřejmě to mělo nějaké mouchy, ale myslím si, že jsme to během léta doladili a teď ukazujeme, že jsme výborný tým.

Bartoš: Přijetí od kluků a všech z klubu bylo super. S klukama jsme se znali už dříve z krajských výběrů, což tomu dost pomohlo.

Momentálně okupujete třetí příčku juniorské G2 ligy. Co na její průběh říkáte?

Štarman: Dosavadní průběh G2 ligy hodnotím velmi kladně, ovšem mrzí mě pár zbytečně prohraných zápasů. Letos určitě pomýšlíme na play-off. Myslím, že naše výkony jdou hodně nahoru, takže snad dokráčíme do čtvrtfinále, kde se pokusíme uhrát co nejlepší výsledek.
Pakosta: Nečekal jsem, že to bude tak vyrovnané. Dá se vyhrát nad každým, ale zároveň i prohrát. Určitě bychom se chtěli dostat do play-off a uhrát co nejlepší výsledek. Myslím si, že tým na to určitě máme!

Petr: Teď se na tabulku kouká krasně. Jsme na třetím místě a rádi bychom tam taky zůstali. Čeká nás ale dlouhá cesta, tabulka je velice vyrovnaná, takže se může stát cokoli. Chtěli bychom se dostat do play-off a tam ukázát svojí sílu.

Bartoš: Ze začátku chvíli trvalo, než jsme si zvykli na kvalitnější soupeře a sehráli se. Poslední zápasy jsme ale odehráli výborně a podle toho vypadají i výsledky. Cílem je určitě play off a v něm se dostat co nejdále.

Všichni čtyři máte za sebou zkušenost také z mužského A týmu, do kterého jste nakoukli na Czech Openu, potažmo v Superlize. Čekali jste šanci už takhle brzo?
Štarman: Je super, že dostáváme šance i v "áčku". Myslím si, že zápasy i tréninky nám hodně pomohou v růstu. V první sezóně v Pardubicích jsem určitě nečekal, že bychom nějaké příležitosti dostali, takže jsem velmi příjemně překvapen.
Pakosta: Rozhodně ne, ale je to super a jsem za šanci moc rád. Dá mi to hodně zkušeností a budu se rychleji zlepšovat.

Petr: S tím opravdu nikdo nepočítal a kdyby mi někdo na začátku řekl, že budu už v 17 letech hrát Tipsport Superligu, tak bych se asi jenom pousmál. Jsem strašně rád, že mohu trénovat a hrát za "áčko", dává mi to nové zkušenosti a možnosti se zdokonalovat.

Bartoš: Překvapilo mě, že se naskytla tato možnost tak brzy, ale jsem za ní samozřejmě rád. Vše je rychlejší, náročnější na techniku i taktiku. Získají se tak cenné zkušenosti a motivace, že je stále na čem pracovat.

Jaké jsou vaše florbalové cíle do budoucna?

Štarman: V budoucnu bych chtěl hrát stabilně extraligu a také bych chtěl nakouknout do reprezentace.
Pakosta: Můj největší sen je dostat se mezi hráče na světové úrovni, ale ten současný je hrát pravidelně Superligu a dostat se do mužské reprezentace.

Petr: Mým snem je stabilně hrát Tipsport Superligu a dostat se do mužské reprezentace.

Bartoš: Rád bych si někdy vyzkoušel Superligu ve Švédsku. Právě tam se hraje nejlepší florbal, zdokonalil bych si cizí jazyk a procestoval další část světa. Sen je rovněž reprezetace, zahrát si na mistrovství světa je vrchol toho, co může hráč zažít.

---

Komentář trenéra juniorů Martina Czeczinkara: „Kluci do týmu zapadli úplně bez problémů. Jsou skromní, přijmou radu i kritiku, nedělá jim problém pracovat pro tým a přijmou jakoukoliv roli v týmu. Každý z nich má své silné a slabé stránky, ovšem když jsou spolu na hřišti, je tam vidět nejen sehranost, ale také to, že každý využívá právě tu svoji nejsilnější stránku pro toho druhého. Kluci jsou talentovaní, když na sobě vydrží makat, vidím v nich určitě velký potenciál do budoucna."