Kubo, jak jsi na tom s rekonvalescencí zraněného kotníku? Kdy tě uvidíme opět na hřišti?

To nejhorší už mám díky bohu za sebou. Kotník nebyl po osudném zápase s Tatranem úplně ve formě a samotná léčba se dost táhla. V současné době ale pomalu nabírám kondici a snažím se vrátit kotník do původního stavu. S definitivním datem mého návratu na hřiště bych byl opatrný, protože nechci nic uspěchat, ale snad Boha neurazím, když řeknu, že bych chtěl určitě stihnout poslední tři zápasy základní části.

Jaké to je prožívat zápasy jen ze střídačky? Pomohlo ti to například v něčem nebo je to jen negativní čekání na to, kdy se uzdravíš?

Rozhodně to není tak hrozné jako sledovat zápasy pouze z tribuny, čímž jsem si taky prošel. Na střídačce jsem s klukama v bezprostředním kontaktu a cítím se jako opravdová součást týmu, tenhle pocit mi chyběl. Má to i pozitivní dopad v tom, že zápasy vidím z jiné perspektivy a vidím věci, které z hráčského pohledu nejsou tak patrné. Například to, kolikrát se Marku Ďopanovi rozváže za zápas roztržená tkanička u boty (pozn. redakce - Marek si již pořídil boty nové včetně tkaniček).

Počítáš si kolikáté je to tvoje zranění? Co všechno už tě postihlo za zranění a nemoci? Existuje něco, co jsi ještě neměl?

Je pravda, že s tím, co všechno jsem si už od doktorů vyslechl, bych se mohl pomalu hlásit na medicínu. Zranění a nemocí jsem opravdu pár měl, ale především v dobách náctiletosti. Tam zřejmě vznikla moje aura podobná té, kterou disponuje Tomáš Rosický. Do loňského září jsem však poslední tři sezóny odehrál bez vynechání zápasu. Zde bych rád vyzdvihl podporu rodičů a přítelkyně, bez kterých bych zřejmě již nenašel sílu k návratu na hřiště.

Co říkáš na letošní výkony Sokola?

Bohužel se opět nacházíme ve spodní polovině tabulky, za což může především nepovedený začátek sezóny. V prvních pěti kolech nasbírali naši soupeři potřebný bodový náskok, se kterým se doteď pereme. Řekl bych, že naše výkony jsou podobné těm, které jsme předváděli v posledních dvou letech. S většinou týmů dokážeme hrát vyrovnaný zápas a málokdy dostaneme nařezáno, ovšem body si ze zápasů odváží především soupeři. Stále se učíme vyhrávat a já věřím, že brzo přijde doba, kdy budeme patřit k tomu lepšímu, co nejvyšší soutěž nabízí. Už se nám nepodaří vyrovnat bodový zisk z loňska, ale o postupující osmičku do play off se doufám ještě porveme. Pokud se nám to nepovede, jsem přesvědčený o tom, že Superligu zachráníme. Poslední dvě věty se dají použít i pro juniory, kteří bojují v G2 lize. Pro celý klub je strašně důležité, aby se oba týmy udržely mezi elitou.

Je o tobě známo, že jsi Sokol nejen tělem ale hlavně i duší a aktivně se zapojuješ do klubového dění. V čem přesně spočívá tvoje práce pro klub?

Náš bystřejší fanoušek již zřejmě zaregistroval, že se několikátou sezónu snažím starat o veškerý obsah, který najdete na našem webu a sociálních sítích. Spadají sem taktéž tiskové zprávy pro média či různé marketingové výmysly. I tady bychom se samozřejmě chtěli posouvat dál a myslím, že se nám to celkem daří.

Určitě ti v této práci pomáhají i znalosti, které jsi získal při studiu žurnalistiky. Jak jsi daleko ve škole a jak je to vlastně náročná škola a co konkrétně se ve škole učíte?

Jsem ve třetím ročníku, takže bych na konci letního semestru měl končit bakalářské studium. Tento obor jsem si vysnil už na gymnáziu a za svoji volbu jsem rád doteď. Učit se od takových person českého mediálního prostředí jakými jsou Václav Moravec či Robert Záruba je k nezaplacení. Měl jsem zároveň kliku, že jsem chytil super partu spolužáků, se kterými je radost studovat. I zde platí to, co ve florbale. Je pro mě hrozně důležité s kým společné zážitky sdílím.

Plánuješ v tomto oboru zůstat i po škole nebo jaké jsou tvé mimoflorbalové plány?

S největší pravděpodobností ano, ale bude to záležet na mnoha faktorech. Momentálně si nejsem jistý, v jakém odvětví žurnalistiky bych chtěl v budoucnu působit, ale láká mě to stále.

Zpět k florbalu. Dlouhodobě patříš mezi nejlepší hráče Sokola, nakoukl jsi i do reprezentace, ale zatím jsi stále věrným Sokolem. Žádné jiné nabídky nepřišly nebo jsi je všechny odmítl? Láká tě jiná soutěž, jiný klub nebo je pro tebe na prvním místě pardubický florbal?

Několik nabídek bylo, ale zatím s díky odmítám. Sokol je moje srdeční záležitost a chtěl bych nejdříve slavit úspěch v Pardubicích. Kdybych věděl, že to zde nemá cenu, už tu dávno nejsem. Samozřejmě je možné, že jednou přestup přijde, ovšem doma budu vždy tady.

Tvůj herní styl připomíná ten, kterým se prezentoval hokejista Otakar Janecký, tedy neskutečný přehled, přesná přihrávka a ladný pohyb . Čím to je, že chceš spíš tvořit hru? Je pro tebe lepší na gól přihrát nebo ho sám dát?

Sám nevím, kdy tahle změna přišla, protože ještě v první lize jsem měl na kontě víc branek než asistencí. Zřejmě mě "zkazil" až Martin Zozulák, po jehož boku byl nesmysl zkoušet se střelecky prosadit. Od doby, co nastupuji v jednom útoku s ním, mám největší radost z přihrávky do prázdné branky, prohození protivníka mezi nohama či "vykrosované" obrany soupeře.

Jsi velký fanoušek Atlética Madrid a střelce Fernanda Torrese, který dal v právě probíhající sezóně pouze dvě branky. Myslíš, že soucítí s tvým zraněním a čeká až se uzdravíš nebo už má zkrátka Fernando nejlepší léta za sebou?

Stále to je o dvě branky více než jsem letos vstřelil já. Ale jsem skálopevně přesvedčen o tom, že až na sebe navléknu všechny ortézy a vrátím se na hřiště, vrátí se také ten starý známý Fernando, kterého si každý fotbalový odborník pamatuje, a pomůže Atléticu k mistrovskému titulu.

V letošní sezoně slavíme 20 let florbalu v Pardubicích. Je něco, co by jsi klubu nebo přímo jeho členům chtěl popřát do další dekády?

Dětem bych rád popřál hlavně kvalitní trenéry, protože ti můžou změnit jejich pohled na florbal a sport obecně. Áčku přeju samozřejmě účast v play off, ovšem ne jednu, ale opakovanou. Celému klubu pak to, aby se čím dál více dostával do povědomí všech Pardubáků a rozšiřovala se fanouškovská základna, protože pro ně ten sport děláme. Všem členům pak vinšuju hlavně zdraví a radost ze života. Vzhůru Sokol!