V klubu působíš již 13 let, jak vnímáš posun klubu za tyto roky?

Tenkrát se trénovalo ještě na starém Sokole, místo mantinelů jsme používali lavičky, tréninky probíhaly stylem “tady máte míček a hrajte”. Když to porovnám s dnešní dobou, je to doslova nebe a dudy. V klubu máme vzdělané trenéry a zázemí diametrálně odlišných kvalit. Rozdíl je to obrovský. Dá se říct, že je to nyní úplně jiný sport, ale rozhodně jiný dobrým směrem.

Po dlouhých letech v mládežnických kategoriích jsi se propracoval do “A” týmu, jak vzpomínáš na mládežnické roky?

Z úplně nejútlejších mládežnických let mám velmi silné vzpomínky na staré smradlavé socialistické žíněnky, na kterých jsme se učili dělat kotrmelce, či na první setkání s florbalkou typu „supercurve“, kterou chtěl tenkrát každý hráč, ale mně ji Ježíšek, bohužel, nikdy nepřinesl. (smích) Od dorostenců vzpomínám už i na florbal, který známe teď. (smích) MČR a podobné akce jsem si vždycky strašně moc užil. Celkově si myslím, že mládež, kterou jsem si prošel, mi dala do života velmi mnoho. Florbal mě částečně vychoval. 

V “A” týmu působíš již od roku 2017, jaká je tvá nejlepší vzpomínka z uplynulých let?

Samozřejmě to nemůže být nic jiného než vyhraný pohár. Jsem velmi rád, že jsem u největšího úspěchu pardubického florbalu mohl osobně být a že mi ho bude lvíček na vystavené medaili ještě dlouho připomínat. Samozřejmě z následných oslav mám také plno skvělých vzpomínek, ale zde bych radši nezabíhal moc do detailů. (smích) Pevně doufám, že se ještě nejednalo o vrchol mé kariéry a že na nás v budoucnu nějaké další úspěchy čekají. (úsměv)

V aktuální sezóně se “A” týmu nedaří podle představ, jaký je toho podle tebe důvod? Co zlepšit do následujících zápasů?

Myslím si, že nyní trochu doplácíme na odchod starších hráčů a na naší nezkušenou soupisku. Také si myslím, že v týmu lehce chybí vítězná mentalita. Měli bychom si vzpomenout na emoce z dob, kdy jsme byli mladšími žáky a zápasy pro nás byly naprostým vrcholem veškerého bytí. Přál bych si, abychom si zápasy daleko více užívali, abychom chodili na hřiště nechat větší kus srdíčka a začali florbalem ještě daleko více žít. Pokud bych měl vypíchnout jednu věc, kterou musíme do příštího zápasu zlepšit, tak to jsou rozhodně emoce.

Vedle hraní trénuješ mladší žáky, co je nejdůležitější u trénování mladých florbalistů?

U takto starých hráčů (11-13 let) je podle mě naprosto stěžejní budovat vzájemnou důvěru, úctu, respekt i vztah, a to jak mezi nimi, tak i směrem k trenérům. Kluci už nejsou těmi malými elévy, už rostou, sociálně se vyvíjí, začínají mít vlastní názory, potřeby i problémy. Na některé jedince už začíná lézt puberta, takže je v neposlední řadě důležité udržet jejich lásku ke sportu i jejich tréninkovou morálku. Pomáhat jim se zlepšovat, učit je nové věci a být k nim maximálně otevřený. Důležité je, aby kluci věděli, že jsme pro ně kromě trenérů také oporou a mohli se na nás trenéry obrátit s čímkoliv. Když nám kluci věří po lidské stránce, věří nám i v případě, kdy jim například radíme, jak střílet nebo jak lépe danou situaci na hřišti vyřešit.

Ani mimo florbalový kolotoč se nezastavíš, založil sis vlastní firmu, přibliž nám to...

Jednu jsem si založil a do druhé nyní vstupuji, takže to teď mám veselé. (smích) Jsem člověk, který nesnáší, když pouze sedí doma a nic nedělá. Vždycky mě táhlo podnikání, protože to je směr, který rozvíjí kreativitu, schopnosti, dovednosti i psychickou odolnost. Mnohé ukáže o tom, jaké má člověk přednosti a kde má zase rezervy. Je to úžasné zrcadlo, které když se správně uchopí, pomáhá člověku také v osobním životě či například i ve florbale. Jinak v současné době vlastním a rozvíjím firmu, která se věnuje sportovně specifickému testování sportovní výkonnosti, následné analýzy těchto naměřených dat a uchopitelné vizualizaci těchto dat s přesahem do aplikační roviny. Ve zkratce chceme, aby zákazník neměl pouze změť dat, ale aby je dokázal aplikovat a využít do svého tréninkového procesu.