33_20140920.jpg

„Florbal jsem začala hrát díky své učitelce," říká Sirůčková

Vyzkoušela badminton, basketbal i volejbal... nakonec ale, díky svojí učitelce tělocviku na střední škole, přičichla k florbalu a bylo jasno. Před letošní sezónou se stala novou hráčkou týmu Sokol Proxisky Pardubice – přečtěte si rozhovor s Martinou Sirůčkovou.

Co vás přivedlo k florbalu? Martina Sirůčková
K florbalu mě přivedla střední škola, kde jsme měly tréninky s nejlepší tělocvikářkou, která s námi trávila čas, trénovala nás i v době jejího osobního volna. Potom jsme jezdily hrát středoškolské poháry například do Svitav. Začaly jsme vyhrávat, občas jsem si dala ten gól. Tam mě to začalo moc bavit a už jsem nechtěla s florbalem přestat.


Dělala jste předtím nějaký jiný sport?
Dřív jsem hrála basketbal, potom badminton a volejbal za Sokol.


Proč jste si vybrala právě Pardubice?

Pardubice jsem si vybrala z toho důvodu, že v Pardubicích bydlím. Mám to tu kousek. Navíc se střední školou jsme hrály turnaje i tady v nafukovačce, kde byl super povrch, super atmosféra. A navíc minulý rok sháněly Pardubice nějaké nové hráčky. Tak jsem to zkusila.


Jak vás holky mezi sebe přijaly a jak si rozumíte?
Podle mě mě holky mezi sebe přijaly docela dobře. Ikdyž netuším, jak mě doopravdy vnímají. Páju Trnkovou alias Švestku jsem znala už ze střední a právě i z těch různých turnajů za školu. Tu jsem znala tak jedinou. Pak jsem se rozkoukávala, koukala, pozorovala vztahy v týmu. Začala jsem se bavit s pár holkama a doufám, že se budu bavit ještě víc i s ostatníma. Docela dost mi třeba pomohlo poznat více holky na té schůzce, kde měl trenér prezentaci. Je to určitě něco jiného, než na tréninku. Tak snad bude víc takových akciček. Na tréninky se těším jak kvůli florbalu, tak i na holky. Nemám s nima žádný problém, tedy zatím. (směje se)

Na kterém postu byste se ráda viděla?
Mně osobně se nejlépe hraje na pravém útoku. Byla jsem na něm zvyklá hrát už na té střední. Teď na Sokole když jsme hrály, tak jsem taky hrála útok, nejlépe pravý. Cítím se tam herně nejlépe.


Těšíte se na premiérovou sezonu v Pardubicích?
Samozřejmě! Nemůžu se dočkat, až budu moct hrát zápasy, až se budu zdokonalovat technicky. Navíc budeme mít kondiční trenérku, nějakého toho maskota. Máme stránky na Facebooku, kde můžeme rozhodit sítě a bude nás více vidět. A už se těším, až tam budeme dávat fotky z vítězných zápasů. (usmívá se) Těším se taky na holky, kde budu mít zase příležitost je více poznávat. To je tak asi vše. Stručně, jasně, výstižně – budu na sobě makat!