„Přišel za mnou kamarád, že se v tamní tělocvičně otevírá kroužek, který tenkrát vedl hráč A týmu Filip Hoffman. Nikdy předtím jsem o florbalu neslyšel, tak jsem si řekl, že to zkusím. Tréninky byly jednou týdně a já to bral opravdu jen jako kroužek. S fotbalem, který jsem hrál předtím, se to vůbec nedalo srovnat," popisuje svoji sportovní průpravu.

Zlomovým okamžikem ve florbalové kariéře Radka Formánka se stal zřejmě právě jeden z těchto "tréninků". „Vzpomínám si, že jeden týden se na nás přišel podívat Míra Janovský. Ten mi pak nabídl, jestli to nechci zkusit v Sokolu. Florbal mě v tu dobu začínal bavit víc a víc, tak jsem do toho šel." Janovský byl v tu dobu hlavním trenérem A týmu, ale i šéftrenérem mládežnických kategorií. „Na to, jak jsem Radka objevil, si pamatuji naprosto přesně. Obcházel jsem různé florbalové kroužky v Pardubicích, ale sem jsem dostal tip právě od vedoucího kroužku - Filipa Hoffmana. Říkal mi, že jedna z maminek tam vodí jednoho docela šikovného kluka, ať ho přijdu okouknout," líčí první společný kontakt Janovský.

"Foro" však v tu dobu rozhodně nebyl hotovým florbalistou. „To rozhodně ne, s hokejkou to tenkrát ještě moc neuměl," směje se Janovský a dodává. „Když jdete hledat mladé talenty, je mnohem důležitější to, jak jsou na tom po obecné pohybové stránce. V tu chvíli mě ještě technická stránka a práce s hokejkou příliš nezajímaly. Čím mě však Ráďa zaujal, byl jeho skvělý pohyb, kterým rozhodně vynikal," vysvětluje.

Formánkovi se tak otevřely dveře do malebné tělocvičny v pardubickém Sokolu. Ta vychovala pro velký florbal řadu skvělých florbalistů, mezi které se "Foro" zařadil. „Pamatuji si také jeho první trénink u nás. Hned při prvním cvičení se postavil do zástupu na první místo (před všechny ostřílené mazáky) a když jsem se ho zeptal, jestli ví, co má dělat, tak svým klasickým, lehce přidrzlým hlasem odpověděl: ´Ne´. Přesně ta drzost se mi na něm líbila," vzpomíná Janovský.

Stejná vlastnost doprovázela Formánka po celou dobu jeho hraní v mládežnických kategoriích. Zde musel díky svému věku svádět souboje s o dva až tři roky staršími protihráči. Bez dávky drzosti by tak neměl šanci. A to ani v juniorské kategorii, ve které si zahrál i extraligu. „Moc rád vzpomínám právě na tu jednu sezónu, kdy jsme hráli nejvyšší soutěž. Škoda, že jsme zase hned spadli, ale celý ročník pod vedením dua Kořínek - Smolík byl skvělý," doplňuje Formánek.

V této kategorii přišly také jeho největší úspěchy. Stříbrná medaile z Czech Openu nebo zlatá z libereckého Nisa Openu. „Musím ocenit také oslavy, které následovaly po všech větších výsledcích. Vždycky nás výborně stmelily a přinesly mnoho parádních vzpomínek." Mezi klubové úspěchy se mu podařilo vklínit také jeden individuální. V dubnu roku 2012 přišla pozvánka na zápasy juniorské reprezentace. Dvojutkání s Finskem (hráno v České Třebové) však dopadlo pro tehdejší výběr katastrofálně a přineslo divoké porážky 5:25 a 4:13. I přesto to byl pro Formánka i pro celý pardubický klub velký úspěch. „I když to byla krátká zkušenost, jsem za ní hrozně rád. Podstoupil jsem několik tréninků, které byly v neuvěřitelném tempu. Staral se o nás kolektiv čtyř trenérů, dělaly se úplně jiné věci než v klubu. S odstupem času pouze lituji, že jsem v té době víc nedřel víc a nesnažil se v reprezentaci udržet déle," konstatuje.

Život milovníka ruského jazyka a Borussie Dortmund se víceméně točí kolem sportu. Tomu by se rád věnoval i dál. „Rád bych zkusil žurnalistiku, sportovní management nebo trenéřinu," maluje si budoucnost student čtvrtého ročníku Obchodní akademie v Pardubicích. Nejlepší základy má rozhodně pro trenéřinu. S Milošem Spoustou tvoří již několikátou sezónu nerozlučný trenérský tandem a pod jejich rukama procházejí noví pardubičtí talenti.

Formánek letos kroutí svou čtvrtou sezónu v mužském florbalu. Na svůj první rok v A týmu ovšem nemá úplně růžové vzpomínky. „To, že jsme spadli hned v mé první sezóně v týmu, je určitě nejhorší vzpomínka na florbal. Naštěstí jsme extraligu hned další rok do Pardubic vrátili a já jsem rád, že jsem na tom měl také svůj podíl."

Ač by byl v mnoha týmech jedním z nejmladších hráčů, zde to příliš neplatí. „Užívám si, že už jsou v týmu mladší kluci, než jsem já. Odpadají mi takové super aktivity jako sbírání míčků nebo uklizení rozlišováků." Sám však přiznává, že loňský ročník mu nevyšel podle představ. „Minulou sezónu jsem se trápil a těžko se prosazoval. Proto doufám, že letos se to zlepší a můj bodový příspěvek týmů bude větší," věří Formánek.

Do minulosti se ještě ohlédl také Miroslav Janovský. „V paměti mám ještě jeden moment, který Radka perfektně charakterizuje. Ve starších žácích jsme po úterním tréninku chodili běhat ven. Bylo jedno, zda sněžilo, byla tma nebo pršelo. Zkrátka jsme šli. Tréninky jsme měli tehdy společné s béčkem starších žáků, kteří chodit běhat nemuseli. Jeden hráč B týmu se tak trochu tehdejším "áčkařům" posmíval, že musí jít na povinný výběh. Foro ho naprosto zchladil slovy: ´Jenže z nás, na rozdíl od vás, něco bude.´ A měl naprostou pravdu," vzpomíná Janovský.

Příležitost na to, aby potvrdil svá slova, má Formánek s A týmem již letos. Stejně jako celý klub se snaží o jediné. „Moc bych si přál, abychom letos zvládli základní část a konečně se podívali do play off. Dělá se pro to tady první a poslední."

Bilance Radka Formánka v pardubickém A týmu (základní část):

Sezóny: 4

Zápasy: 65

Branky: 10

Asistence: 18

Body: 28

Průměr bodu na zápas: 0,4