Martine, máš za sebou polovinu sezóny v nové pozici generálního manažera. Jak bys ty měsíce zhodnotil?

Logicky ty měsíce byly velmi náročné, ale to není nic neočekávaného a samozřejmě jsem s tím počítal. Myslím, že jsme všichni v klubu udělali obrovský kus práce.

Podařilo se nám změnit a zapracovat novou grafickou identitu klubu, což našemu týmu lidí zabralo neuvěřitelné množství práce a je potřeba si uvědomit, co vše se muselo změnit – skutečně jsme neměnili pouze logo jednoho ptáka za jiného. A i přes některé počáteční rozpaky si myslím, že je nyní nová identita vnímána skutečně velmi pozitivně a teď s odstupem času vidíme, jaký neskutečný rozdíl je mezi starou a novou grafikou.

Opět jsme zorganizovali perfektní event v hokejové aréně. Za 14 dní nás čeká další z organizačních vrcholů sezony a tím je School match, u kterého už nyní víme, že budeme znovu atakovat divácký rekord z loňského ročníku. Asi by se dalo pokračovat dál, ale tohle jsou určitě ty nejzásadnější věci.

Co mě ale samozřejmě trápí jsou výsledky našeho A týmu, takže celkově spokojený být rozhodně nemůžu.

A jaký byl přechod klubu na novou strukturu z tvého pohledu? Vyskytly se třeba nějaké komplikace nebo věci, se kterými jsi nepočítal?

Hladký přechod to určitě nebyl, přeci jen jsme po mnoha letech fungování nastavovali některé nové principy. Interně jsme o celé struktuře dlouho diskutovali a stále občas diskutujeme, což je ale dobře, protože je pro nás organizační struktura živá věc, neustále se vyvíjí a nezakonzervujeme ji do jedné podoby, abychom po dalších X letech zjistili, že je nefunkční. Jsem přesvědčený o tom, že organizační struktura s generálním manažerem je pro nás optimální řešení, ať bude generálním manažerem v budoucnu kdokoliv.

Nebudeme si nic nalhávat, asi nejvíce vidět navenek jsou výsledky mužského A týmu, které nejsou dobré. Před sezónou byly ambice určitě vyšší, než je současné postavení v tabulce. Jak ty vidíš herní výsledky našich mužů?

Výsledky našeho A týmu mi rozhodně radost nedělají. Samozřejmě jsme věděli, že do sezony jdeme s druhým nejmladším týmem v lize a nelítali jsme v oblacích, že budeme v klidu hrát na pozicích zajišťujících play off. Ale poslední místo po první polovině soutěže je pro nás velké zklamání.

Kdybys měl konkrétně pojmenovat problémy, které výkon A týmu sráží, co by to bylo?

Já myslím, že těch věcí je bohužel poměrně dost. Pokud začnu u toho, co je nejvíce vidět, tak to jsou samozřejmě obdržené branky, kterých jsme dostali suverénně nejvíc v celé lize a pokud dostáváme každý zápas v průměru skoro 9 gólů, tak v podstatě nelze pomýšlet na vítězství. Samozřejmě s trenéry řešíme, co je tím hlavním důvodem. Před sezonou jsme po několika letech změnili obranný systém, takže na první pohled by tohle mohla být jedna z příčin. Ale pokud si analyzujete naše obdržené branky, tak jen velmi málo z nich padá do naší postavené obrany, takže jako chybu systému to nevnímáme. Bohužel většina branek padá po našich individuálních chybách, jednoduchých ztrátách míčku a někdy pro mě s prominutím z naprosté debility, kdy například nejsme schopni několikrát po sobě ubránit naprosto jednoduchou standardní situaci. V brankovišti máme jednu z nejlepších brankářských dvojic v lize a je potřeba, abychom toho dokázali využít. Proti tomu dáváme letos relativně hodně gólů a jsme v tomto ohledu na úrovni například třetí Sparty, což je určitě obrovsky pozitivní a pokud se nám povede zastavit příděl gólů v každém zápase, tak se můžeme konečně zvednout.

To jsou ty herní věci, které asi není těžké pojmenovat a analyzovat, ale co ty neherní?

I těch se pár najde. Další problém je určitě letos poměrně velká marodka a proti předchozím sezonám velký počet zraněných hráčů. V podstatě jsme v kompletním složení odehráli pouze první dvě kola. V našem relativně úzkém kádru je pak znát každé zranění. Naštěstí to vypadá, že se konečně naše marodka vyprazdňuje a v tomto týdnu by již všichni hráči měli být v plném tréninku a připraveni do dalších zápasů.

No, a poslední věc, kterou musím zmínit a mluvit o ní alespoň v rámci mezí otevřeně, jsou některé týmově věci. Bohužel by si někteří hráči měli uvědomit, že týmový sport se nazývá týmový, protože ho hraje skutečně celý tým s jedním společným cílem. Pokud hlavním cílem některých hráčů nebude týmový úspěch ale osobní úspěch v podobě vstřelených gólů nebo počtu odehraných minut v zápase, tak nemůžeme mít šanci být dlouhodobě úspěšní. Zároveň by hráči měli řešit věci, které jim přísluší a věnovat se hře, tréninku a tomu, jak být lepší. Být negativní a kopat kolem sebe je totiž strašně jednoduché, ale všichni by měli nejprve začít u sebe a poctivě si položit otázku, jestli skutečně dělají vše pro to, aby jejich tým nebyl poslední v Superlize. Toto jsou naprosto základní věcí, které jsou v současné situaci ze všeho nejdůležitější a samozřejmě jsou umocněné tím, že se nyní nedaří.

Existuje nějaké řešení herní krize a deky, kterou momentálně A tým prohází? Jsou nějaké konkrétní kroky, které plánujete podniknout?

Situaci A týmu samozřejmě intenzivně řešíme. Rozhodně nepřemýšlíme o výměně trenéra. To je pro nás nekoncepční záležitost, která je bohužel typická pro český sport. Nedaří se, tak vyměníme trenéra. Toto určitě není náš případ a touto cestou se nevydáme. Láďa Štancl odvádí neskutečné množství práce a má stále naší plnou důvěru. V rámci realizačního týmu přemýšlíme pouze o posílení a doplnění týmu o jednoho trenéra.

Do hráčského kádru budeme nyní přivádět jednu výraznou postavu, která nám pomůže vyztužit naší problematickou obranu. Jeho jméno zveřejníme v následujících dnech a měl by být připraven už ke všem prosincovým utkáním. Určitě ale nebudeme v nějaké panice přivádět další nové hráče. Držíme se naší filozofie a tou je práce s vlastními hráči, kterou nechceme po polovině jedné neúspěšné sezony měnit.

Nabízí se také otázka, proč nehraješ ty. Jako dlouhodobě nejúspěšnější hráč Sokolů bys byl jistě přínosem pro naši hru.

Bohužel mě dohnala kombinace náročné práce a zejména naše dvě malé děti a v tuhle chvíli mě prostě výrazně víc potřebuje můj malý tým doma než můj velký tým na Dašické. Tohle rozhodování jsem dělal už v průběhu letní přípravy, a ačkoliv to slovo nemám rád, tak jsem to prostě zkusil, ale nepovedlo se mi vše skloubit, jak bych si představoval. Sám nevím, jestli je to pro mě nyní definitivní konec kariéry. Vše nechávám otevřené, i proto jsme nikde nedělali žádné velké prohlášení. Ale realita je taková, že se s týmem už více než 2 měsíce nepřipravuji a skutečně nevím, jestli se ještě do plného tréninku někdy vrátím.

Rád bych samozřejmě, aby můj konec kariéry byl trochu jiný a měl jsem možnost se na hřiště ještě vrátit a případně se alespoň důstojně rozloučit, například poklidnou záchranou nejvyšší soutěže.