Po sezóně u starších žáků jsi se přesunul o kategorii výše k dorostencům, co jsi od toho očekával?

Očekával jsem stejné kluky, se kterými to táhnu už od přípravky (úsměv), ale kluky už s pořádným zápalem pro sport, hlavně florbal samozřejmě, kluky měnící se pomalu v chlapy a kluky, kteří na sobě sami chtějí pracovat po sportovní ale i osobnostní stránce.

Jaká jsou největší specifika dorosteneckého florbalu?

Porovnám-li to s mladšími kategoriemi, které jsem všechny trénoval, u dorostenců už máme užší skupinu hráčů, se kterou se dá trénovat a přistupovat k ní více individuálně. Zároveň se učíme nový moderní a aktivní systém zónové obrany. Jedná už se o elitní kategorii, ne už hobby sport, a tak se s Petrem Kvasilem snažíme od hráčů vyžadovat daleko větší osobní zodpovědnost k tréninkům a zápasům - je to jejich sport a záleží tak hlavně na nich, jak bude vypadat trénink, zápas, mimoflorbalové aktivity - my se jim v tom jen snažíme pomáhat. Srovnám-li to s muži, které jsem taky "spolutrénoval", pořád se v dorostencích jedná hlavně o to, aby to kluky bavilo a hlavně, aby se rozvíjeli po florbalové, pohybové a osobnostní stránce. Není u nás žádný tlak na výsledek, ale právě na rozvoj hráčů tak, aby aspoň jeden dva z nich v budoucnu nakoukli do A týmu.

Před sezónou jste absolvovali čtyřdenní soustředění, co vám to ukázalo?

Stmelila se parta, kluci byli pořád spolu, a kromě asi jedné hodiny pořád bez mobilů, takže se mimo tréninky museli zabavit sami (úsměv). Někdy jsme se o zábavu postarali i my trenéři, třeba oblíbenou hrou Náhoda nebo probuzením všech v 1 hodinu v noci a hraním týmových her. Při těchto aktivitách už poznáváme kluky po osobnostní stránce, což je dost podstatné pro jejich působení na hřišti i mimo něj. Po florbalové stránce jsme určitě zase po srpnu vyladili zónovou obranu, která byla pro kluky ročníku 2007 v květnu na začátku sezony úplně nová.

Start do sezóny týmu nevyšel, v náročném prvním koši se nedokázal udržet, jaké byly důvody proher?

Dvě prohry byly s florbalově výrazně lepšími a důraznějšími soupeři - s Tatranem a Libercem. Pro kluky to byla jasná zpětná vazba, že i přes výrazný posun od května do začátku září po herní i kondiční stránce stále máme na čem pracovat a v čem se zlepšovat. Prohra s Náchodem byla klasická mládežnická - tzn. relativně vyrovnaný zápas "nahoru dolů", kdy jsme hráli i dost na míčku, ale do postavené obrany a soupeř rozhodoval zápas z brejků. Pro nás opět poučení v tom, že nemůžeme zakončovat hned po první nebo druhé přihrávce v útočném pásmu, že musíme minimalizovat zbytečné ztráty pramenící buď z nepokrývání míčku nebo z toho, že s míčkem stojíme nebo si pomalu přihráváme atd.

V posledním zápase v tomto koši ale přišla výhra, díky jakým faktorům jste zápas zvládli?

Byla to jednoznačně koncentrace na zápas, vyšší důraz, pohyb a nasazení všech hráčů v útočné i obranné fázi a rychlé posouvání míčku. Díky tomu jsme se více dostávali do brankových příležitostí a zároveň bránili soupeři, aby se do nich ve větší míře dostával on. Tyto faktory si hlavně kluci po zápase shrnuli sami, a to je to, čím se budou posouvat dál.

Tým má za sebou úvodní dvojzápas v druhém koši, co bude v následujícím zápase důležité, pro udržení právě v tomto druhém výkonnostním koši?

Vyhrát oba zápasy (smích). Kluci na to jednoznačně mají, jde o to přistoupit k zápasům tak, jak jsem uvedl v předchozí odpovědi. Zároveň jsme si vědomi, že se stále jedná o mládežnický florbal a nemůžeme očekávat 100% výkony každý zápas a každou minutu (úsměv).

Jaké jsou tvé vyhlídky do dalšího průběhu sezóny, co od něj očekáváš?

S Petrem Kvasilem a s Láďou Štanclem jako šéftrenérem hlavně chceme, ať se kluci neustále zlepšují a rozvíjejí a ať žijí jako tým - nejen florbalem, sportem obecně, ale i při jakékoliv jiné aktivitě. Zlepšování docílí tím, že se budou poučovat ze svých chyb a nebudou je opakovat - to dělá skvělé hráče (úsměv). Průměrný hráč chyby pořád opakuje. Určitě dále chceme v klukách budovat to, že sport je perfektní příprava do života a ať makají a užívají si sportu, dokud to jde (úsměv).