167_20150313.jpg

Je na čase, abychom se do toho opřeli, říká odhodlaně Václav Oubrecht

Scott Stevens patřil dlouhá léta mezi nejuznávanější beky NHL. Zadák s číslem 4 proslul především tím, že neohroženě vlétl do každého souboje. Stejnou vlastností i číslem se pyšní Václav Oubrecht. Brzy jedenadvacetiletý rodák z Dobrušky se ve své druhé extraligové sezóně zabydlel v sestavě Sokola a i na něm bude stát defenzivní výkon týmu v play down.

Série proti SKV se zatím nevyvíjí zcela podle vašich představ. Co je podle tebe tím největším důvodem?

Velký problém nám dělá jednoznačně koncovka. Dokážeme soupeře zamknout na jejich polovině, přehrát je rychlými přihrávkami, ale nic z toho nevytěžíme. V prvním zápase nám to ještě jakžtakž vycházelo, ovšem ve druhém vůbec. To, co nešlo nám, se dařilo soupeři, do druhého zápasu nastoupil s větší koncentrací a to se odrazilo i v jejich efektivní střelbě. Když se k tomu přidaly ještě naše špatné bloky, nemohli jsme pomýšlet na výhru.

Play down je úplně jiná soutěž, výsledky ze základní části již nikoho nezajímají, velkou roli hraje psychika. Nebylo právě přeorientování se na boje o záchranu tou největší překážkou v úvodních zápasech?

Možné to je. V sezóně se nám podařilo bodovat i s týmy, které si to nakonec rozdají o Superfinále, což se Vinohradům nepodařilo, ovšem to teď nikoho nezajímá. Do play down nastoupil úplně jiný tým, jsou perfektně připraveni, myslím, že strávili hodně času rozebíráním naší hry. Teď je na čase, abychom se do toho pořádně opřeli i my. Uvědomili jsme si, o co jde, a víme, jak je důležité soustředit se na každou nahrávku a střelu, protože právě ta může rozhodnout.

Ty jsi zažil i loňskou sérii s Kladnem, které jste přejeli 3:0 a pohodlně dokráčeli k záchraně. Dají se oba soupeři a série porovnat?

Myslím, že to moc nejde. Naše hra se posunula dopředu, proti nám navíc stojí kvalitnější soupeř. Kladno hrálo úplně jinak, snažilo se zdržovat hru držením míčku za brankou a hrálo pouze na brejky. S tím jsme se dokázali vypořádat a ukončili jsme to hned po třech zápasech. Vinohrady spoléhají na týmové pojetí, navíc mají spoustu kluků s výbornou technikou, na které si musíme dát pozor.

Série se o víkendu přesouvá do Riegerových sadů, kde se nám dlouhodobě daří. Může to hrát roli?

Kluci tady slavili postup do finále 1. ligy, v létě jsme zde sehráli vítězné semifinále Czech Openu, jednoznačným výsledkem jsme tu vyhráli také v letošní základní části. Stále to je ale jejich domácí prostředí, jsou na něj zvyklí a myslím, že o víkendu budou mít i silnou diváckou podporu. My s touto halou a povrchem žádný problém nemáme, tak doufám, že tamní úspěšnou bilanci o víkendu prodloužíme.

Kroutíš svoji druhou extraligovou sezónu v dresu Pardubic, obě skončily devátou příčkou. Kterou považuješ za úspěšnější?

Těžko říct, do play off jsme opět nepostoupili. Doufám, že alespoň nebudeme mít problémy se záchranou. Zároveň věřím, že se z obou sezón poučíme a příští rok nenecháme nic náhodě. Zažil jsem tu dva odlišné trenéry, každý z nich má svůj styl trénování, ovšem co se týče atmosféry v týmu, tak ta byla v obou ročnících výborná, čemuž určitě napomáhají i oblíbené stmelovací akce.

Osobně si zřejmě užíváš víc letošní ročník, kdy na hřišti trávíš mnohem víc času..

Je pravdou, že loni jsem si moc nezahrál, na začátku jsem byl zraněný a do sestavy jsem se dostal až ke konci. O to lepší je ta letošní, v obraně mám stabilní pozici a nastoupil jsem zatím do všech zápasů, za což jsem rád. Hodně mi pomohli také spoluhráči, bez jejichž pomoci a rad bych se neobešel.