Jak jsi se dostal k florbalu a trénování?

K florbalu jsem se dostal přes syna. Původně jsem chtěl, aby z něj byl mladý fotbalista, to se ale nelíbilo mojí ženě (úsměv). Tak jsme začali přemýšlet o hokejbalu. Po první návštěvě hokejbalového ligového zápasu, který byl velmi tvrdý, jsem si to rozmyslel a vydali jsme se florbalovou cestou. Jezdil jsem na zápasy a na tréninky jako rodič a po nějakém čase mě oslovil Láďa Štancl, jestli bych nechtěl v Sokole pomáhat jako trenér. To mě zaujalo, ale kvůli mé časové vytíženosti jsem chodil pouze na jeden trénink týdně. Při trénování jsem si dodělával potřebné licence a nyní již je má účast na trénincích větší.

Trénuješ již čtvrtým rokem, jaké zkušenosti jsi nasbíral?

Jelikož jsem florbal nikdy dříve nehrál a ani se v něm moc neorientoval, tak jsem začínal prakticky od nuly. Poznával jsem a stále poznávám vše z florbalového prostředí, od pravidel, až k práci s dětmi. Na trénincích se snažím o to, aby se nezlepšovali pouze kluci, ale také já a díky tomu byl progres kluků větší.

Proč zrovna SOKOLI Pardubice?

Líbilo se mi, jak celý klub funguje. Nikdy bych nedal své dítě do nějaké organizace, které bych nevěřil a Sokolům jsem věřil nadmíru, také proto jsem se rozhodl sám zapojit. Líbí se mi vedení tréninků, které nejsou pouze o florbale, ale o všeobecné sportovní obratnosti a komplexnosti. To, že se v klubu vychovávají v první řadě sportovci, ne pouze florbalisti mě velice zaujalo.

Kam se chceš ve florbalovém světě posouvat?

Líbí se mi práce s dětmi, zatím se posouvám kategoriemi s mým synem, nyní jsem tedy u starších žáků, tady už ale pravděpodobně zůstanu. Chtěl bych se dostat více do hloubky florbalu, abych mohl hráčům lépe předávat různé věci. Jelikož jsem florbal nikdy nehrál, tak je to pro mě složité například formulovat florbalová cvičení tak, aby všem bylo hned vše jasné, v tom bych se chtěl zlepšit. Jelikož jsem hrával fotbal, tak hodně věcí si v hlavě převádím z fotbalového světa do toho florbalového, do budoucna bych chtěl mít v hlavě automaticky florbal. Hlavně chci, aby vše kluky bavilo a zůstali u sportu. Vím že se o to můžu z velké míry postarat, když například udělám kvalitní trénink, tak to bude kluky bavit a budou odcházet spokojeni, to je podle mě nejdůležitější.

Samozřejmě florbal není vše, co je náplní tvého profesního života?

Jsem konstruktér, dělám nůžkové zdvihací plošiny, případně další manipulátory, které slouží k zdvihu. Je to zdaleka vzdálené od florbalu, takže alespoň takhle se mi ty dva světy dělí. (úsměv)

Zmiňoval jsi velkou časovou vytíženost, když se ale najde trocha volného času, jak ho rád využiješ?

Volného času opravdu moc není, možná i proto, že velmi často běhám. Mým snem a zároveň cílem je maraton pod tři hodiny, takže tomu nyní obětuji hodně volného času. Pokud by tento cíl někdy vyšel, chtěl bych se více věnovat triatlonu. Tento sport je přeci jenom více komplexní a to mě na něm láká. Volný čas tedy nejraději trávím v přírodě a nejčastěji s nazutými běžeckými botami. (úsměv)