V Pardubicích působíte již od loňské sezóny. Zdejší fanoušci však příliš šancí vidět vás v akci neměli. Jak se váš přestup realizoval?
Do Pardubic jsem přišel před minulou sezónou společně s Radkem Krajcigrem. Před začátkem letní přípravy nás oslovilo vedení klubu. Proběhlo pár telefonátů a jedno společné sezení, po kterém jsme se definitivně dohodli. Poté se sice ještě bohužel objevily problémy s přestupem ze strany našeho mateřského klubu, které se však nakonec podařilo vyřešit.

Narážíte na arbitráž, na kterou se váš přestup nakonec dostal. Jaký vztah máte nyní se svým klubem v Havlíčkově Brodě?
V Havlíčkově Brodě pořád bydlím a do Pardubic pouze dojíždím. V bývalém klubu jsem prošel všemi kategoriemi od elévů až do mužů, takže jsem tam strávil pěkných pár sezón. Kluky pořád sleduji a pokud mi to čas dovolí, chodím se dívat na jejich domácí zápasy. S bývalými spoluhráči i vedením vycházím výborně i přesto, že jsem neodcházel zrovna v dobrém. S A týmem chodím dokonce pravidelně na páteční tréninky.

Otázku přestupu do Pardubic jste však loni neřešil poprvé. Jaké byly důvody toho, že jste zde nezakotvil již v minulosti?
To je pravda, z Pardubic jsem měl nabídky už dříve. A musím říci, že to hrálo velkou roli v mém příchodu loni, protože jsem věděl, že o mě Pardubice stojí dlouhodobě. Poprvé to bylo ještě v juniorském věku. Uspěl jsem na testech, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat doma kvůli studiu. Podruhé přisla nabídka v maturitním ročníku, takže opět dostalo přednost studium. Vyšlo to až do třetice. S Havlíčkovým Brodem jsme zrovna spadli z 1. ligy a já jsem nabídku rád přijal. Byla to pro mě výzva a nová motivace do florbalu. Navíc bylo vidět, že se v Pardubicích pomalu tvoří silné mužstvo, které bude hladové po úspěchu.

V sezóně, kdy Havlíčkův Brod spadl z 1. ligy, nastupoval v této soutěži také Sokol. Ve vzájemném střetnutí z úvodu sezóny jste svému týmu vychytal cenné vítězství. Mohlo hrát podle vás i tohle představení roli v nabídce Sokola?
Ano, na ten zápas si dobře vzpomínám. Opravdu se nám tehdy Pardubice povedlo zaskočit. Vyhráli jsme 10:4. Zápas se povedl mně, ale i Radku Krajcigrovi, který dal snad tři nebo čtyři góly. Je možné, že právě tento výkon pomohl nám oběma k angažmá v Pardubicích.

Jak už bylo řečeno, v Pardubicích působíte od sezóny 2013/2014. V brankovišti jste se však příliš neukázal. Čím to?
Vlastně jsem se neukázal vůbec. Odchytal jsem jen pár přípravných zápasů a přišlo první zranění. Měl jsem natržený břišní sval a vynechal jsem skoro tři měsíce. Takže jsem musel dohánět kondici a nastupoval jsem do rozjetého vlaku. Po prvních společných trénincích jsem byl pokaždé zralý na ručník, ale nakonec jsem se do toho dostal a vše dohnal. Jenže v tu dobu už měli kluci pevná místa v sestavě a na mě zbyla pozice brankářské trojky. Proto jsme se s vedením domluvili na hostování zpátky do H. Brodu, abych měl zápasové vytížení. Byl jsem za to moc rád, protože mi v Brodě dali velký prostor a nám se povedlo postoupit do Národní ligy.

Zranění se vám nevyhlo ani letos.
Ano, bohužel. Měl jsem nějaké potíže s tříslem, díky bohu to nebylo tak vážné a já vynechal jen necelé tři týdny. Naneštěstí to byly nejdůležitější tři týdny přípravy. Zmeškal jsem Czech Open a soustředění v Jilemnici, kde se vykrystalizovala sestava pro začátek sezóny. A po roce to opět vypadalo, že budu mimo sestavu. Zranění, která mě potkala v Pardubicích, nejsou jediná, moje zdravotní karta je již celkem slušně zaplněná. Po konzultaci s naší fyzioterapeutkou Kačkou Levínskou jsem začal během letní přípravy pracovat na rizikových partiích a doufám, že teď už zůstanu zdravý.

Svoji extraligovou premiéru jste si tak odbyl až při domácím zápase s Bohemians Praha, nyní jste chytal i v Ostravě. Oba zápasy skončily vítězně. Jak jste se v brance cítil?
Cítil jsem se velmi dobře. Byl jsem odhodlaný trenérům vrátit důvěru a maximálně pomoci týmu k výhře. Pro mě byly oba zápasy poměrně těžké. Jednalo se o moje první zápasy v extralize a tým potřeboval bodovat. Zárověň jsem si však užíval každou minutu na hřišti. Úroveň ligy je samozřejmě mnohem vyšší, než na jakou jsem byl doposud zvyklý z 1. ligy. Hra je celkově rychlejší, hráči jsou šikovnější a týmy takticky vyspělejší.

Z branky jste momentálně vytlačil Jakuba Levínského, záda vám pak kryje ještě Roman Vítek. Jak probíhá spolupráce s oběma gólmany?
Závist nebo jiné negativní věci rozhodně nepociťuji. S Levíkem i Víťasem vycházíme skvěle, pomáháme si, podporujeme se a řešíme si ty naše golmanské věci, kterým nikdo jiný nemůže rozumět. (smích)

V neděli čeká Sokol zápas na Chodově a poté dvojice důležitých střetnutí - televizní utkání s Libercem a Otrokovicemi. Může se už zde rozhodovat o osmičce, která postoupí do play off?
Všechno jsou to týmy, které se zatím v tabulce pohybují okolo nás, takže jsou to pro nás velice důležité zápasy o body, které mohou na konci sezóny rozhodovat, o tom kdo bude nebo nebude v play off. Byl bych špatný hráč, kdybych tvrdil něco jiného, než že budeme chtít z těchto tří zápasů získat 9 bodů do tabulky. Na zápasy se už těším, a pokud nastoupím, opět se budu snažit maximálně pomoci týmu.