Je pro vás vedení týmu nová věc nebo jste už někde trénoval?
Není to pro mě úplně nová věc, nějaké zkušenosti mám, teď nakousávám pátou sezónu s fotbalisty, čtvrtou s florbalisty a teď teda druhou s juniorkami. Nic méně loni byla pro mě premiéra vést tým holek.

Věnoval jste se florbalu už od malička?
Vyrostl jsem od malička komplexně cyklistika, kanoistika, hokej, fotbal, florbal a teď se možná budeš smát, hrával jsem závodně šachy (smích), ale že bych třeba upřednostňoval od malička florbal, to ne. Postupem času se to však změnilo, ubíralo se to cestou florbalu a fotbalu.

Vedete tým juniorek již druhým rokem. Máte připravené nějaké zásadní změny?
Určitě mám naplánované změny. Měl jsem čas na to holky poznat. Vím, co od nich mohu očekávat a oni naopak vědí, co mohou očekávat ode mě. Teď je tomu potřeba dát nějaký směr a řád.

Jak vás holky přijaly jako nového trenéra?
To je spíše otázka na ně, ale ono jim v podstatě nic jiného nezbylo.(smích) Osobně jsem přišel do týmu pouze vypomoct Davidu Markovi jen na měsíc a půl. Takže to holky nebraly nejspíše moc vážně. Když však David Marek oznamoval svůj odchod, tak si myslím, že holky z toho nebyly dvakrát nadšený, jednak ten odchod byl celkem rychlý a první dojem nevrátíš. Na prvním tréninku jsem si připadal jak trouba, protože jsem byl tak nervózní, že jsem skoro nedokázal nakreslit cvičení, natož ho ještě vysvětlit. A v tu chvíli jsem si říkal, co já tam vlastně dělám? Co si o mně musely myslet, snad nechci ani slyšet.(smích)

Není náročné trénovat dívky v období dospívání? A jaký jsou kolektiv?
Náročné? Jak se to vezme, je to tak půl na půl. Jedna půlka už má rozum a má přístup k tomu sportu (nechají si poradit, vysvětlit atd.) Ale s druhou půlkou ještě cvičí puberta a to mohu prohlásit: „ Ano, náročné to opravdu je, to je pak autorita hadr.“(smích) Ale jsem rád, že je mám. Kolektiv? Vždy zastávám názor, že je potřeba stavět hlavně na týmové spolupráci, která mi při mém příchodu nepřišla taková, jakou bych si představoval, nebo na kterou už jsem zvyklý. Ze dne na den nejde udělat, že není žádné JÁ, ale MY. Nic méně musím konstatovat, že nynější kolektiv funguje lépe než na začátku sezóny.

Absolvoval jste již nějaký trenérský kurz a plánujete se dál zdokonalovat?
V současný době vlastním florbalovou licenci D, plánuju si určitě udělat licenci C. A co se fotbalu týká, tak vlastním licenci C.

Jaká hráčka zastává v týmu pozici kapitánky a proč právě ona?
Kapitánkou od druhé poloviny je Péťa Brandová. Je to hráčka, ač to někdy nevypadá, která má k tomu sportu vztah, nenechá tým ve štychu, umí k němu promluvit. A myslím, že by se na tom shodly i holky, že si to prostě zaslouží.

Bylo hlasování jednoznačné nebo jste musel rozhodnout sám?
V první polovině jsme se dohodli, že si holky vyzkouší jaké to je. Dále jsem rozhodoval sám. Přece jenom kapitán by měl být člověk, který jak jsem zmínil výše, má vztah ke hře, dře na hřišti, dává do zápasu maximum, umí promluvit k týmu a navíc je to funkce, která by měla být pro hráče ctí.

Kdo je u Vás tahounem týmu a proč?
Tahounem týmu je jednoznačně kapitánka Péťa Brandová. Všechny důvody jsem uvedl výše.

Čím byly v loňské sezóně zapříčiněny špatné výsledky? Přístupem hráček, nebo nedostatečnou motivací z vaší strany?
První sezóna s kýmkoliv je vždy těžká. Znám to z fotbalu, kde jsem začínal. Na druhou stranu něco jiného je trénovat hráčky v tomto věku a hráče od první či druhé třídy, kde si je do budoucna můžeš připravit. Ze začátku nebyl přístup některých hráček takový, jaký by měl být. Jak říkám základ kolektivního sportu je tým, tak to je a vždy bude. Ale i mě by asi demotivovalo, že na zápasy nás jezdí 7. Takže jsem rád, že jsme tuto sezónu přetrpěli. Rozhodně, ale nemohu říct, že bychom měli špatné hráčky, ať co se týká technicky, nebo fyzicky. Hlavní příčinu vidím v počtu hráček. Kdo hrál florbal, tak ví, že hrát zápas v průměru s dvěma lidmi na střídání, když má soupeř tři lajny a ještě v 1. lize juniorek, kde to tempo je opravdu vysoké, není zrovna jednoduché udržet krok celých 45 minut. A jako druhý důvod je fakt, že na zápasy, když už jsme se sešli v 10 a měli hratelného soupeře, nám chyběly klíčové hráčky. Nemoci neporučíš. Je pravdou, že tým nelze stavět na jedné hráčce, ale při počtu 7 lidí, když Ti chybí hráčka ze základu je to psychicky a fyzicky náročné. Motivovat holky lze pak velmi těžko. Druhá polovina ukázala krok správným směrem, ve chvíli kdy se nám podařilo se sejít v plné síle, tak ty soupeři měli problém s námi hrát. Já kdybych mohl tak jim jdu na to hřiště pomoct, ale bohužel nejde to.

Jaké máte cíle pro nadcházející sezónu?
Pro nadcházející sezónu mám cíle jasné, jeden z hlavních je postavit tým na hračkách, které jednak mají zájem hrát, budou dělat na hřišti maximum a budou k tomu přistupovat zodpovědně. To byl problém minulou sezonu. Když víš, že budeš hrát, a že není nikdo, kdo by hrál místo tebe, tak do toho nedáš nikdy maximum. Ať se to libí někomu nebo ne, každý je nahraditelný a to si musí holky uvědomit. Na něčem jsme už začali v minulé sezóně, tak na tom budeme stavět dál. Dopředu říkám, že nemám malé ambice. Jsem člověk, který rád vyhrává, ale chce to čas, vytrvalost, odhodlaní, zodpovědnost a tvrdou práci. Snad budeme moct ukázat, že umíme hrát kvalitní florbal. Sním o dni, kdy si zahrajeme v hale Dašická, kam se s chutí přijdou podívat fanoušci. Věřím, že ten den jednou přijde.