V uplynulých dnech jsme oznámili, že trenérem A týmu se pro další sezónu stává Martin Zozulák. Co předcházelo tomuto rozhodnutí?

Jednoduše tomu předcházela nepovedená sezóna, za kterou nesu plnou zodpovědnost a nutno podotknout, že je to poměrně těžký batoh. Dále pak představa vedení, že je potřeba udělat změnu a dát týmu nový impuls. Poté přišla na řadu diskuse a pohledy na to, jak by to mělo vypadat, aby to mělo pro tým ten největší přínos. Protože o to jde především. 

Znamená to, že u mužů definitivně končíš?

Nekončím, budu u týmu nadále působit, jen v roli asistenta trenéra. Když Martin přišel s touto variantou, že by chtěl, abych pokračoval s ním, chvíli jsem to zvažoval. Po náročné a nepovedené sezóně, jsme došli k tomu, že je potřeba něco změnit, takže jsem si nebyl jistý, jestli by to nemělo být tak, že v tom nebudu figurovat vůbec. Společnou diskusí jsme došli k závěru, že takto bude fungovat dobře a všem nám to dává smysl. Pevně doufám, že Martin nepřišel s touto variantou jen proto, že potřeboval u týmu někoho, kdo bude starší než on.

U tým s tebou byli Jan Černohorský a Jan Třískala, oni tedy nepokračují?

Je to tak. S Honzou Černohorským počítáme jako s jedním z nejdůležitějších trenérů mládeže a vzhledem k tomu, že kombinace hlavního trenéra kategorie a pozice u ʺAʺ týmu je těžké časově skloubit, došli jsme k tomuto závěru. Černohora tedy bude mít na starost jednu za našich kategorií a kterou, to si necháme jako překvapení. Honza Třískala přišel na výpomoc do konce sezóny a jeho působení u týmu nadále není možné vzhledem k jeho pracovní pozici na Českém florbale. Moc rádi bychom s ním ale do budoucna spolupracovali na poli jedné z našich elitních mládežnických kategorií. Oběma patří jménem klubu a mým opravdu velký dík za odvedenou práci a spolupráci. S Černohorou jsem u ʺAʺ týmu byli od začátku a skočili jsme do toho po hlavě stejně tak, jako s oblibou skáče on do ledového Labe. Honza Třískala přišel ve složité situaci a do týmu vnesl nový vítr, nové pohledy, a to bylo super pro nás pro všechny. Takže ještě jednou: KLUCI DÍKY!!

Jaký je podle tebe Martin jako trenér? Vy dva společně trénujete kluky v akademii…

Ano, máme spolu na starost akademii, což si oba opravdu užíváme. Martinova devíza jsou zkušenosti z mezinárodního florbalu v reprezentaci a dlouholeté zkušenosti ze Superligy. Jelikož ještě před pár týdny hrál, má ten správný náhled na pocity a uvažování hráče a umí se do toho vcítit. Věřím, že právě naše spolupráce u ʺAʺ týmu bude pro hráče přínosem a že se budeme vhodně doplňovat. Jednoznačně je pracovitý a poctivý, protože ihned po jmenování do této funkce se začal vzdělávat a bedlivě sledovat seriál Lajna, takže se všichni máme rozhodně na co těšit.

Přechod do pozice asistenta v ʺAʺ týmu ti alespoň časově trochu rozváže ruce. Budeš se více věnovat své hlavní pozici v klubu, tedy klubového šéftrenéra?

V tuto chvíli v to pevně doufám a byl to i jeden z důvodů, proč jsme se takto domluvili. Chci se více zaměřit na práci šéftrenéra, která trochu trpěla, vzhledem k obrovské časové náročnosti vedení ʺAʺ týmu. Máme v klubu trenéry, kteří se věnují mládeži a mým úkolem je, být jim více k dispozici, podílet se nejen na jejich rozvoji, ale i dalším pokroku naší práce s mládeží, která tomu všemu dominuje. Takže budu mít i více času na to, pohlídat si správný trenérský dress code, z čehož má radost především Randič, který si bude muset pořídit branding na svůj oblíbený svetřík.

Projděme trochu zpětně tvé působení u ʺAʺ týmu. Přebíral jsi ho po odchodu Milana Koubka a v té sezóně jsi dovedl tým až do play-off, historicky prvního. Jaký byl tvůj nástup u týmu?

Musím říct, že když si to přehraju zpětně, společně s Honzou Černohorským, jsme do toho tenkrát skočili doslova po hlavě. Pár kol před koncem, kdy tým potřeboval jednu jedinou výhru na potvrzení play-off. Takže vlastně naším jediným úkolem bylo, nepodělat historickou sezónu, kterou odtrénovali Milan Koubek s Ondrou Vichrem. To, že se to povedlo, byla úleva a pro klub velká událost. Osobně si na tom ale nepřikládám žádné velké zásluhy. Takže nástup byl spíše o tom, nakopnout tým a dovést ho během posledních kol k jednomu vítězství a především, aby hráči věřili tomu, že se to úspěšně dotáhne. Bylo to rychlé a hektické.

I další sezóna by se dala označit za úspěšnou. Postupně jsi s týmem dokráčel až k vítězství v poháru. Jak na to vzpomínáš?

Na pohár všichni vzpomínáme jen v tom nejlepším, byl to obrovský úspěch. Já osobně vzpomínám především na to, jak se až postupem času začalo v týmu věřit, že by se mohl povést úspěch a postup do finále, jak to postupně začalo být na týmu a hráčích čím dál víc zřetelné. To, že se to pak celé povedlo, bylo super. Myslím, že každý z týmu na to vzpomíná v dobrém.

Byla to sezóna, ve které se příliš nedařilo v lize, ale v Poháru to šlapalo? Kde vidíš při zpětném pohledu důvody?

S odstupem času je třeba to vidět od začátku, kdy nám v pohárové soutěži hrálo opravdu vše do karet. Ve skupině jsme odehráli tři těžké zápasy a paradoxně se nám nejvíce povedl ten, který jsme prohráli s Boleslaví. Ve vyřazovací části jsme pak odehrály z mého ohledu dva opravdu dobré zápasy, a to bylo semifinále a finále. Již předtím z pavouka vypadli největší favorité, a proto i finále s Libercem bylo překvapivé a specifické. V sezóně jsme se nevyvarovali výkonnostních výkyvů. Po play-off, které se hrálo předtím, přišla velká obměna kádru, který se omladil, a to se projevilo v dlouhodobé části Superligy. Dojem z celé sezóny změnil právě pohár a povedené play-down.

Přesně tak, tým nakonec skončil v bojích o záchranu, které zvládl brilantně. Bylo to tvé první play down, byl jsi nervózní? Jaké to bylo?

Loňské play-down bylo pro mě specifické. Nervozita byla velká nejen proto, že to bylo první play-down, ale hlavně proto, že to byla velká zodpovědnost. Bylo tam velké očekávání, protože jsem si byl jistý, že sérii s Brnem zvládneme a jen jsem chtěl tým udržet v potřebné rovině koncentrace a správného přístupu. Velmi důležitý byl první zápas, který se nám povedl. Z týmu byla cítit sebedůvěra, a tak nějak jsme všichni věděli, že to společně zvládneme, což se povedlo. Všechny čtyři zápasy byly opravdu těžké, a i teď zpětně jsem na všechny hráče pyšný za to, jak to zvládli a jak k tomu přistoupili.

O této sezóně už se toho namluvilo hodně, ale stejně se k ní pojďme vrátit. Výsledkově jsem ji již zhodnotili. Mě by teď spíš zajímalo, co ty osobně sis z ní odnesl? Jaké zkušenosti ti dala?

Dala mi 22 naprosto bezesných nocí, díky kterým jsem viděl asi 30 zápasů NHL, což se mi za 34 let života ještě nestalo, dále mi dala 220 nových šedivých vlasů, z čehož mají hráči jako je David Žáček určitě velkou radost. Nejen z této sezóny si odnáším spoustu nových zkušeností do další trenérské práce a určitě nespočet zážitků, ať pozitivních nebo těch neradostných. Platí tady motto: Zážitky nemusí být vždy nutně pozitivní, hlavně když jsou silné.

Kdybys měl Martinovi do jeho působení v roli hlavního trenéra předat jednu věc nebo radu, co by to bylo?

Martinovi předávám svou pozici na střídačce a tým, který má podle nás všech potenciál, to by mu mělo stačit. Jsem si jistý, že žádné velké rady nepotřebuje a pokud ano, budu od toho, abych svůj postřeh nebo radu sdělil a těším se na spolupráci.