Juniorský tým má za sebou dlouhou sezónu, jak bys ji zhodnotil?

Pozitivně, protože jsme jí odehráli celou od začátku do konce jen s několika přeloženými zápasy kvůli covidu a karanténám. Odstartovali jsme přibližně před rokem po neskutečně dlouhé pauze, takže si myslím, že jsme si všichni užívali to, že to jede na plno a my můžeme trénovat, hrát a dělat to, co nás baví. Juniorská soutěž je hodně specifická, takže jsme letos hráli hned několik různých soutěží, které se od sebe dost lišily. Nejdřív kvalifikace, ve které jsme se chtěli prokousat do CE ligy, abychom měli zajištěné ty nejtěžší zápasy, pak první polovina základní části, kdy nám mohli ještě vypomáhat hráči ročníku 2002 a pak druhá polovina soutěže s play-off, které je poté taky trochu jiná liga než běžné zápasy. Troufám si tvrdit, že jsme se s tím vším popasovali statečně a není důvod sezónu hodnotit negativně. Samozřejmě je spousta věcí, které bychom teď vyřešili třeba jinak a hodně poznatků, na čem je třeba pracovat více, ale bez toho bychom neměli možnost se posunout. 

Před sezónou jsi tým přebíral, s čím jsi do sezóny šel? 

Především jsem se na celou sezónu a práci s juniory opravdu hodně těšil. Kluci nedohráli dvě sezóny, přišly o jedny z nejlepších let ve sportovním věku, takže jsem jim to chtěl s celým realizačním týmem vynahradit. Hned na začátku jsme jim tak říkali, že chceme, aby si toho hlavně vážili, že opět můžeme sportovat. Osobně jsem šel do sezóny s tím, že chci každého hráče posunout tak, aby byl na konci sezóny lepší než na začátku, a to přineslo dobré výsledky týmu i jeho herní prezentaci a projev. Na kolik se nám toto povedlo, si postupně vyhodnocujeme a je to i na hodnocení hráčů, zda na sobě celém týmu cítí, že se to povedlo.

Ročník byl výkonnostně jako na houpačce, čím to bylo?

S odstupem času bych neřekl, že byl jako na houpačce, i když vím, kam tím míříš. To, že se některé zápasy nepovedly výsledkově je jasné. Ale ve většině z nich to nebylo o tom, že bychom propadli výkonnostně oproti povedeným zápasům. Faktem je, že jsme na ty týmy z čela tabulky prostě nestačili a oni nás prostě přejeli. Na hráčích v těch zápasech byla vidět bojácnost, nebyli jsme tolik odvážní ve hře. Nechtěli jsem udělat chybu, a to naopak přinášelo to, že jsme ty chyby naopak kupili. Pak to dopadlo tak, že jsme neměli dost vaků a zavazadel na kládu, kterou jsme si ze zápasů odnesli. Snad již hráči pochopili, že takových případech prostě platí, že kecy jsou k ničemu a ukázaná platí. Stávalo se nám totiž, že jsme o tom mluvili jak z encyklopedie a na hřišti to pak byla blamáž a bramboračka. V zápasech, kde jsme cítili větší šanci na úspěch, jsme hráli efektivně, hra měla větší náboj. Právě tyto rozdíly doufám hráčům dostatečně ukázali, jak je důležité nastavení mysli před zápasem a to, jak obava nebo snad dokonce pocit, že není šance uspět ovlivní hru každého jedince. To je právě jedna z věcí, kterou jsme jim snažili vštípit a já bych si moc přál, aby si jí kluci přenesli do další sezóny a posunuli jsme se i v tomto ohledu. 

V týmu bylo velké množství hráčů dorosteneckého věku, jak se mladíci popasovali s vyšší ligou?

Ono se v týmu během sezóny protočilo celkově velké množství hráčů, nejen dorostenců. Do zápasů zasáhlo celkem 36 hráčů, což je poměrně vysoké číslo. Často jsme doplňovali tým, protože byli hráči nemocní nebo zranění a o karanténách nemluvě. Myslím, že někteří se nejspíš snažili trhnout rekord v tom, kolikrát je paní hygiena pošle za katr. Nicméně několik hráčů ročníku 2005 jsme zařadili do juniorů již před sezónou a během ní se pak postupně zapojili i další. V juniorském play-off pak bylo součástí základní sestavy 7 dorostenců. Z toho mám osobně velkou radost, protože kluci ukázali, co v nich je a že potenciál rozhodně mají. 

Sedmé místo po základní části, byl to veliký úspěch?

To záleží na tom, jak se na věci budeme dívat. Co se týče výkonnosti týmu, jeho reálných dovedností a herní úrovně, tak si myslím, že je to nadstandard a že jsme z toho všichni vymáčkli maximum, z výsledkového pohledu. Ale já to určitě nebudu nazývat úspěchem. Pokud bych měl říct, co vnímám jako veliký úspěch této sezóny, tak je to fakt, jakým způsobem tým začal postupně fungovat, jak se popasoval s těžkým direktem v Ostravě během prvního hracího víkendu CE ligy, který ho nepoložil a v neposlední řadě pak to, jakým způsobem se prezentoval na hřišti i na střídačce v závěru sezóny a v play-off.  Druhý zápas čtvrtfinále B na hřišti Black Angels mě utvrdil v tom, že se tým opravdu hodně posunul kupředu, a to jak na hřišti, tak mimo něj. Moment, kdy se Cíba rozběhne s míčkem mezi dva útočníky a vykoupe je, si budu pamatovat ještě hodně dlouho a byl to pro mě symbol toho, jak nebýt předpo…..

V play-off jste měli možnost volby, ta padla na Hattrick, jak tuto volbu vnímáš zpětně? 

Vnímám jí tak, že to tak vyplynulo ze situace prostě to tak bylo. Věděli jsme, že budeme volit ze dvou zbylých týmů a vzhledem k tomu, jak klubům končily nebo nekončily dospělé týmy v nejvyšších soutěžích, trochu se měnily předpoklady toho, jak silné týmy do play-off půjdou. My jsme do toho šli s vědomím, že v ani jedné sérii nebudeme favoriti. Volbu jsme nechali na hráčích, kteří si poměrně velkou většinou vybrali Hattrick, protože na Kladno chtěl pouze Péťa Křinka, a to ještě z čistě osobních a nezištných důvodů. Hattrick se po vánoční pauze hodně zvednul a zlepšil, vyhrál i dost zápasů, takže jsme věděli, co nás čeká. I přesto, že to bylo 2:0 na zápasy, tak jsem neměl pocit, že by hráči něco vypustili a odehráli jsme to špatně. Vůbec ne. Hattrick byl lepší. Paradoxně si myslím, že z naší strany byl mnohem lepší zápas na Hattricku, který ale skončil větším rozdílem ve skóre. Ale hráli jsme odvážněji, tým žil celý zápas a mě to mě je takový zápas milejší, než postavit 5 hráčů na polovinu hřiště, urputně bránit a doufat, že se povede několik brejků. Moment, kdy jsme pobavili celou halu tím, jak se celý tým radoval z gólu na 4:12, hovořil za vše. Pro upřesnění to bylo díky tomu, že Drahňák se třikrát ustřelil a ukopl a vsítil hattrick.

Play-off jste nakonec prohráli také druhou sérii po dvou prohrách v prodloužení, jak jsi premiérové série pro většinu týmu vnímal?

To, že jsme v play-off nevyhráli ani jedno utkání mě bude mrzet ještě hodně dlouho. Na rovinu ale říkám, že ne kvůli tomu, že jsme vypadli a řešil bych výsledkovou rovinu, ale hlavně kvůli tomu, že by si to kluci za svůj přístup a výkony zasloužili. Prohrát dva zápasy v prodloužení bylo až moc kruté, ale hráče to posílilo mnohem víc než vyhrát jeden zápas jednoznačně a druhý jednoznačně prohrát. Už před play-off jsme klukům říkali, že jsou to zápasy, které je budou posouvat, protože jsou to, byť hodně krátké, série na několik utkání, které zažilo jen opravdu pár z nich. A pro trenéra je super pocit, když na týmu vnímá, jak je každý zápas lepší a posouvá se. V prvním zápase s Hattrickem jsme se toho zalekli a zbytečně prohráli. Série s Black Angels byla vyrovnaná a my jsme byli dobře připravení, ale ani v jednom zápase jsme neudrželi vedení, což nakonec rozhodlo. Ale to, jak jsme se vždy dokázali na zápas koncentrovat, naladit, jak hráči vnímali své role na hřišti i mimo něj, to bylo a je mnohem víc než konečné skóre. A já doufám, že to ukázalo hráčům další cestu a budeme na to moct navázat. Díky průběhu zápasů v play-off a dvěma prodloužením, našemu zmaru v některých gólových šancích, kreativním námazům, které byly jeden originálnější než druhý, mám opět dost šedých vlasů navíc.

Tým nyní nabral zkušenosti a jeho kostra zůstane pohromadě také v příští sezóně, co od ní očekáváš?

Naučil jsem se nemít očekávání, protože to pak ovlivňuje práci a není to dobré. Takže mám jen cíle, které budeme ještě s realizačním týmem dotvářet a postupně plánovat práci s týmem od začátku letní přípravy až do konce další sezóny. Hodně kluků, i díky tomu, kolik jsme zapojili dorostenců, zůstává a o to lepší by mělo být navázání na předchozí práci. Už teď vím, že se sejde dobrá a hodně živelná parta a práce s ní rozhodně nebude nuda. Je ale potřeba, aby si všichni ještě před startem přípravy srovnali v hlavách, kdo v F1 je ten nejlepší a nejperspektivnější, abychom se nemuseli zdržovat zbytečnými dohady. (úsměv) Budu rád, když tam bude chuť pracovat, nadšení z nových výzev, které hráče budou čekat a hlavně touha po neustálém zlepšování podpořená maximálním úsilím, protože vítězství není vše, ale úsilí o něj ano. A pak to bude stát za to.