Láďo, první polovina uplynulé sezony byla od týmu jako na houpačce. Jak ji zpětně hodnotíš? Proč se nepodařilo získat více bodů?

První polovina by se dala rozdělit na část před listopadovou reprezentační pauzou a část po této pauze. Ta první byla herně poměrně povedená, ale bohužel jsme z ní nedokázali vytěžit víc bodů a dost zápasů prohráli o jediný gól. Byly tam ztráty, které nás v konečném součtu bodů opravdu mrzely. Ta druhá část, po reprezentační pauze, byla jednoduše průser. A to jak výsledkový, tak herní. Na tým sedla deka, měli jsme opravdu nevídanou marodku a bez klíčových hráčů jsme si s tím jako tým nedokázali poradit. Bohužel právě tato část sezóny rozhodla o tom, že se do desítky nedostaneme. Zpětně mě hodně mrzí, že jsme reprezentační přestávku nedokázali přetavit v kvalitní přípravu a v období listopadu a prosince nezískali nějaké důležité body.

Jak sis užil lednový School Match v enteria areně? Cítil si z týmu nějakou nervozitu? Přeci jen hrát před více než čtyřmi tisíci diváky se hráčům nepoštěstí každý den.

Takový zápas jsme si samozřejmě užili všichni. A to nejen tento, ale i zápas v září, který se hraje v rámci Junior Sokol cupu. Zápasy jsou to speciální, ať už velkou arénou nebo kulisou. Čtyři tisíce dětí je opravdu unikát a je neskutečné, že takový event dokážeme v Pardubicích uspořádat. Děti udělají větší randál než dospělí, takže atmosféra je doopravdy hlučná a je radost vidět, že si to užívají děti i učitelé. Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že takovou atmosféru se vší parádou kolem, můžou hráči zažít už jen v Superfinále.

Od utkání v aréně jste připsali čtyři výhry ze sedmi zápasů. Dá se tedy závěr základní části hodnotit pozitivně?

V závěru základní části jsme se postupně herně zvedli. Kluci se uzdravovali a návrat hráčů na hřiště byl znát. Zároveň jsme od určitě fáze hráli o vše a věděli jsme, že nemůžeme klopýtnout, pokud jsme chtěli stále pomýšlet na lepší umístění. Proto je opět škoda některých ztrát bodů v prodlouženích či proher, kdy jsme na výhru podle mě měli. Ale i tento fakt nás udělal silnějšími pro play-down.

V play-down jste po velkém boji porazili Otrokovice 4:3 na zápasy. Kde si viděl ty hlavní faktory úspěchu? Byla to ta otočka ve čtvrtém duelu, kdy jste prohrávali deset minut před koncem 2:6? Jaká byla vůbec atmosféra v šatně po druhé třetině?

Hlavním faktorem a tím, za co jsem opravdu rád je to, že jsme sérii vyhráli tím, že jsme byli florbalovější a Otrokovice po většinu času opravdu přehrávali. Zápasy to nebyly vůbec jednoduché, protože Otrokovice důsledně a poctivě bránili a jejich zakončení bylo maximálně efektivní. Při zmiňované otočce jsme doslova utekli hrobníkovi z lopaty. Já osobně jsem věřil tomu, že zápas můžeme otočit a hráče jsem se v šatně snažil uklidnit, že je to situace, kterou známe. Ale pohled nebyl moc pozitivní. Někteří hráči už byli poměrně dost dobití, docházela energie a psychika byla dole. Nakopl nás první gól a velký tlak, který jsme v šesti měli.

Ale myslím, že podobně důležitá byla v sérii i třetí třetina prvního zápasu, kdy jsme dotáhli skóre 2:7. Byť jsme ten zápas prohráli na nájezdy, tak jsme se soupeři dostali do hlavy a při jakémkoliv vedení věděli, že není hotovo a možná se i o výsledek báli. Což se v dalších zápasech potvrdilo a my jsme naopak neměli důvod nevěřit tomu, že se nám zápasy podaří vyrovnat nebo otočit. Zároveň zafungovala oblíbená Csaplárka, která platí nejen v klasickém poločase, ale i v poločase série.

Pozornému divákovi neuniklo, že jste se po druhém zápase rozhodli pro změnu v brankovišti. Haleše nahradil Denemark, který předváděl skvělé výkony v loňské baráži. Jak těžké bylo toto rozhodnutí?

Žádná taková změna není jednoduchá a vždy jde o těžké rozhodnutí, ať už vůči klukům, kterých se to týká, tak směrem k týmu. My jsme ale Martina a Matěje střídali už v průběhu sezóny, protože jsme v nich měli velmi silnou brankářskou dvojici a oba byli oporami týmu. Po prvním hracím víkendu udělali několik změn. Tato byla jedna z nich a jsme moc rádi za to, že se to povedlo. Zároveň byl velký příklad pro celý tým, jakým způsobem nám pak pomohl Martin Haleš na střídačce a jak tuto změnu přijal. Dene potvrdil to, že umí i vypjaté zápasy a momenty a byl jedním z klíčových faktorů v celé sérii.

Klíčovou roli v play-down hrála bezesporu naše první útočná pětka a konkrétně dvojice Zozulák – Šmíd, která ovládla všechny statistiky. Jak si viděl ty jejich výkony?

Tady asi není moc co rozebírat. Všichni viděli, že jsou rozdílovými hráči a táhli tým za záchranou. Rád bych ale vyzdvihl celou první lajnu, která byla tou rozdílovou v sérii. Například se ukázalo, jak moc klíčový hráč pro první lajnu je Přemek Pakosta a zpětně jsme viděli, jak moc to byla citelná ztráta, když nemohl dva měsíce hrát. Všichni hráči jsou zkušení a potvrdili i své kvality. Lepilo jim to na hřišti a byli tahouny i v kabině.

Sezona elitního týmu je nyní u konce. Jaký mají hráči nyní plán a jak vypadá složení kádru na příští sezonu?

Teď je plán jediný, a to odpočinout si fyzicky i psychicky a zregenerovat po náročné sezóně tak, abychom byli na plno připravení na začátek letní přípravy. Každý tým je živý organismus a vždy mezi sezónami dochází ke změnám. Nic konkrétního teď ze mě logicky nedostaneš. Fanoušci se musí nechat překvapit až bude vše hotové. 

Tobě ale sezona nekončí, protože vyrážíš na konci měsíce s juniorskou reprezentací na mistrovství světa do Dánska. Co očekáváš od své první velké reprezentační akce v roli trenéra? Jedná se pro tebe o splnění tvého trenérského snu?

Sezóna mi nekončí hlavně proto, že v klubu jede vše dál. Takže i vzhledem k tomu, že pak na dva týdny odjedu právě kvůli mistrovství světa, je třeba toho stihnout hodně, aby bylo připravené vše, co má a nebyly žádné resty. Na mistrovství se samozřejmě moc těším, protože mě práce u reprezentace baví, naplňuje a hlavně posunuje. Očekávám, že to bude klasicky velmi náročné a věřím, že se nám tvrdá práce vrátí v podobě úspěchu. Zápasy na mezinárodní scéně jsou vždy speciální. Splněných florbalových snů mám více a tohle je jeden z nich. Stejně tak mám i pár nesplněných, tak se nechám překvapit, co budoucnost přinese a zda se nějaký z nich vyplní. Ale především je to další milník vývoje a další velká florbalová výzva.