S brněnskými Buldoky jste se statečně drželi víc než 45 minut. Co rozhodlo o tom, že jste nakonec zápas nezvládli?
Zlomovým momentem byl určitě ten nešťastný gól na 3:2. Nemyslím tím to, že nás úplně položil, ale do konce utkání už nezbývalo mnoho času a my museli vsadit vše na útok, tudíž jsme více otevřeli obranu. Z toho pak pramenily další dvě inkasované branky.

Vypadá to, že Brno nebude váš nejoblíbenější soupeř. Před dvěma týdny jste s ním prohráli také na domácím Sokol Cupu. Dají se oba zápasy porovnat?
Pravdou je, že jsme obě střetnutí prohráli, ale myslím si, že ty zápasy se moc srovnávat nedají. Na rozdíl od Sokol Cupu, kde šlo spíše o přípravu, zkoušení systémů a sestavení jednotlivých pětic, zde už jsme přesně věděli, co chceme hrát a v jakém složení nastoupíme. Přeci jenom sobotní zápas už byl ligový, takže jsme si nemohli dovolit do něj nastoupit nekoncentrovaní a nechat si soupeře hned od začátku zápasu odskočit o pár gólů, jak se nám to stalo právě na Sokol Cupu. Na tento zápas jsme se lépe připravili, a byť tak výsledek nevypadá, byl tento zápas mnohem vyrovnanější, než na Sokol Cupu. Byl to úplně jiný zápas.

V průběhu letní přípravy se vykrystalizovalo složení druhé formace. V ní nastupujete se dvěma Radky – Formánkem a Krajcigrem. Jak se vám s nimi hraje?
Spolupráce je super, jsou to kluci zhruba v mém věku, takže si můžeme na rovinu bez zbytečného respektu nebo bázně říct, co bychom mohli dělat lépe a co nám naopak jde. Navíc s Radkem Formánkem už jsem v mládí absolvoval pár zápasů na regionálních výběrech, tudíž mi nebyl takovou neznámou. Samozřejmě pořád máme co zlepšovat a trénink od tréninku na našem sehrávání makáme, abychom v zápasech mohli předvádět co nejlepší výkon.

Byl to váš extraligový debut za Pardubice po přestupu ze Sparty, můžete tedy porovnávat. Jaký je největší rozdíl mezi oběma kluby?
Zásadní rozdíl mezi nimi není, na obou stranách jsou vždy dvě skupiny lidí, kteří mají společný cíl a snaží se na něm pracovat. Jediné, v čem bych řekl, že se liší, je počet členů v A týmu. Ve Spartě je momentálně velký přetlak a o místo v sestavě se člověk musí prát mnohem víc než tady. Tím však zároveň nechci říct, že v Pardubicích má člověk místo jisté a nemusí na sobě makat. Pro mě konkrétně je největší výhodou v Pardubicích kratší vzdálenost od domova a od školy, která byla hlavním faktorem při volbě mého hostování.

Po sobotním utkání jste si ještě nedobrovolně přidával. S Jakubem Burianem jste byli vylosováni na dopingovou kontrolu. Jak to celé proběhlo?
Paní komisařka za námi přišla hned po zápase s tím, že jsme byli vybráni. Byla to moje první zkušenost s dopingovou kontrolou. Po vyplnění potřebných formulářů nastala fáze čekání. V mém případě to čekání bylo bohužel opravdu dlouhé, protože se mi na toaletu vůbec nechtělo. Odebral jsem se tam až po vypití několika litrů vody o půl desáté večer. (smích) Zapečetěný výsledek byl poté odeslán na zkoumání do Německa.

A výsledek byl tedy jaký?
Výsledky by měly být během tří týdnů. A asi bych nebyl moc příkladný sportovec, kdybych očekával jiný výsledek než negativní. (smích)

První kolo je za vámi, už v sobotu vás ale čeká velezápas proti Tatranu Střešovice v ČEZ Areně. Jak se na tuto událost těšíte?
Já osobně se už těším moc, ostatně jako na každý zápas. Bude to ve velké hale, a budu rád, když přijde co nejvíc lidí a bude panovat skvělá atmosféra. Byl bych ale šťastný i kdyby na zápas nepřišel nikdo a my si odnesli tři body. (smích) Uděláme vše pro to, abychom vyhráli a sehráli atraktivní zápas pro každého diváka, který se přijde podívat.