Jaká byla vaše motivace vrátit se na superligovou střídačku?

Motivace být na superligové střídačce mi nechybí, problémem u mě je, že den má „jenom“ 24 hodin a na florbal mi zůstává minimum času. Když za mnou Martin s touto nabídkou přišel, nebylo to rozhodně o tom, jestli chci nebo ne. Florbalový osud v Pardubicích mi není lhostejný, a i proto jsme se celou dobu snažili najít kompromis, který bude funkční a vyhovovat všem. Díky velké podpoře doma a domluveným úlevám se povedlo najít řešení, které bylo jasně časově ohraničeno do konce sezony. Upřímně jsem čekal, že bude sezona o trochu kratší… (úsměv) Nakonec se nám povedlo během 4 měsíců odehrát 25 zápas, tedy vlastně celou zrychlenou základní část znova. (úsměv)

Do týmu jste přišel, když se nedařilo, co bylo potřeba změnit?

Hlavní problém byl v hlavách hráčů. V průběhu sezony se vytratila lehkost a postupně padla na tým pověstná „deka“. Pro mě bylo velkou výhodou, že s většinou hráčů jsem již dříve pracoval, a tak nebylo nutné je nějak dlouze poznávat. Velkou psychickou vzpruhou pro tým byl i první hrací víkend, který hráčům opět ukázal, že herní kvalitu mají. Od této doby jsme se postupně zlepšovali a nadále pracovali na psychické odolnosti týmu, která se naplno ukázala v baráži s Buldoky.

Pod vaší taktovkou se tým změnil, převedším začaly vynikat přesilové hry, čím to bylo?

Jak už jsem zmínil v předchozí odpovědi, velká část výkonu hráče je spojená s psychikou. Dalším oživením byl příchod zkušených hráčů Martina s Kubou. Jejich přítomnost na hřišti i v kabině je nenahraditelná a určitě to ostatním pomohlo se více uvolnit. Když se to přičte k nově složené přesilovkové formaci, tak z toho máme zajímavý „recept“, který fungoval na výbornou.

Vrchol sezóny v podobě play-down nezačal dobře, co byly příčiny prohry s SKV?

Jestli budeme hodnotit sérii s SKV dle výsledku, tak ji musím hodnotit negativně. Jako každá série, tak i tato by se dala ale rozložit do vícero bodů a určitě zde najdeme hodně světlých momentů. Když to zkrátím…našim hlavním problémem bylo, že došlo k podcenění soupeře. Možná k tomu vedla nezkušenost týmu, ale v každém případě proti nám stál soupeř, který v daný moment ukázal, že chce pro udržení v lize udělat víc a to byl rozhodující faktor této série. Zpětně nám ale tato „facka“ ohromně pomohla a posadila nás opět na zem.

Poté ale začal tým šlapat jak hodinky, co se změnilo?

Souhlasím, hlavní změnou bylo, že jsme začali brát každého soupeře s pokorou. V tomto směru nám hodně pomohla již zmíněná série s SKV. Od tohoto momentu byl vidět velký posun v zodpovědnosti hráčů a jejich psychická odolnost rostla každým zápasem. Série s Hattrickem by se mohla dle výsledku zdát jako jasná záležitost, ale rozhodně to tak nebylo. Každý zápas byl vyrovnaný, naštěstí se zde naplno začalo projevovat nastavení a síla hráčů. Rozhodně nesmím zapomenout na víkendový výjezd našich fanoušků…myslím, že nikdo z nás nečekal, že dorazí takový počet a vytvoří nám domácí atmosféru v hale, na kterou se nikdo z nás kvůli špatnému povrchu netěšil. I tento moment podpory nás ohromně posílil a byl rozhodně klíčový. Po sérii s Hattrickem jsem si myslel, že už větší morální odolnost nemůžeme v této sezoně předvést…avšak po sérii s Bulldogs musím svůj názor přehodnotit. Po dvou vyrovnaných a možná i smolně prohraných zápasech byl stav 0:2 a nás čekal v každém následujícím zápase boj o superligu, dalo by se tedy říct, že jsme zažili v PCE 3x „Superfinále“. (úsměv) Jak to celé dopadlo víme, ale jakým způsobem to tento tým dokázal otočit je nepopsatelné…. Myslím, že až s odstupem času si to všichni naplno uvědomíme. Pro náš mladý tým (Zozka, Ivy, Burdo „sorry“ (smích)) je to cenná zkušenost a věřím, že to v následujících sezonách zúročíme.

Vaše mise se nakonec vydařila, superliga se v Pardubicích zachránila, jaké z toho máte pocity?

Kdybych měl na začátku play-down na výběr, tak řeknu, že chci, aby bylo po první sérii po všem…, když se mě ptáte teď, tak bych to rozhodně za nic nevyměnil. Bylo to hodně těžké období, ale pro všechny zúčastněné to byla nenahraditelná zkušenost a věřím, že to všechny posune opět o krůček dál. Osobně jsem rozhodně rád, že během infarktových momentů nikdo na tribunách nezkolaboval a i přesto, že se na mé hlavě objevilo pár podezřele šedivě zbarvených vlasů, mohu směle prohlásit: „BYLA TO NESKUTEČNÁ JÍZDA, PÁNOVÉ“ a za to všem DÍKY.

Co máte v plánu po konci v Pardubicích?

Teď budu rozhodně od florbalu odpočívat a pokusím se všem doma vynahradit jejich toleranci a podporu. (úsměv)