Pro junior B tým skončila první sezóna nečekaně brzy. Ale i tak je na ní jistě co zhodnotit…

Mrzí mě, že takto nečekaně sezóna skončila, ale zdraví nás všech má největší prioritu v našem životě. K sezóně mohu říct, že se moc povedla. A to zejména, že kluci opravdu fungovali jako jeden tým a na jejich hře se to postupně ukazovalo, nebylo důležité vyhrávat zápasy, ale mít radost z toho, že na hřišti nechali vše a po zápase mohli odejít se vztyčenou hlavou. To byla naše zápasová priorita.

Juniorský B tým je ve struktuře pardubického florbalového klubu novinkou. Mohl bys nám pozici svého týmu přiblížit?

Před letošní sezónou mě oslovil Láďa a Martin, s tím že chtějí vytvořit nový juniorský B tým, který by hrál 3.ligu juniorů, kde je možnost složení týmu jak z dorostenecké, tak i z juniorské kategorie a jestli bych tento tým trénoval. Pro mě to byla obrovská výzva a nabídky jsem si nesmírně vážil, protože po třech letech trénování u straších žáků, jsem vlastně dostal šanci trénovat samostatně svůj tým, tak jsem tuto výzvu přijal.

Jsem přesvědčen že, vytvoření juniorského B týmu byl vynikající tah, protože díky tomu, nemuseli kluci, kteří se nedostali jak do dorosteneckého a juniorského A týmu s florbalem skončit, ale měli šanci dál pokračovat ve florbale. Což je pro kluky super.

Na kluky jako trenér určitě nejsi sám, kdo ještě patří do realizačního týmu? A máte pozice nějak rozdělené?

Trenérský tým se mnou tvoří Radim. Pozice máme svým způsobem rozdělené tak, že já mám na starosti herní část tréninku a Radim kondiční část, ale není to úplně striktní rozdělení. Protože, když třeba jsem nebyl z pracovních důvodů na tréninku, tak trénink vedl Radim. Za což bych Radimovi, také rád poděkoval, protože v určitém období vedl tréninky sám.

Co považuješ za největší úspěch v téhle sezóně?

Za největší úspěch považuji, že se nám podařilo vytvořit perfektní tým za dvou hráčských kategorií.

I přesto, že se junior B tým řadí do hobby kategorií, kluci to rozhodně nemají zadarmo. Jak vypadá kondiční příprava a tréninky?

U zařazení do kategorie hobby bych se rád pozastavil, protože opravdu kluci nemají svojí pozici v týmu zadarmo a svoje místo v sestavě se musejí „poprat“. A to už jak pravidelnou účastí na tréninku, tak i samotným přístupem na jednotlivých trénincích. Herní tréninky jsou prioritně zaměřeny na jednotlivé herní činnosti a součástí tréninku je i kondiční trénink. Jelikož máme jako tým tréninky pouze 2x týdně, tak tomu tréninky musíme uzpůsobit, ale ještě chci podotknout, že kluci chodí dobrovolně ještě každý pátek na kondiční trénink, který vede Radim.

Co je to hlavní, co si mají kluci odnést z téhle kategorie? Co je vaše priorita jako trenérů?

Pro mě jako trenéra je nejhlavnější to, aby si kluci odnesli spoustu pozitivních věcí jak do soukromého života, tak i sportovního. A tomu z nemalé části pomáhá i klubový kodex.

Naše priorita je osobní komunikace a vychovat z kluků slušné a pokorné lidi jak v soukromém, tak i sportovním životě. Aby na nás jako trenéry a klub vzpomínali v pozitivním směru.

Nejzajímavější sportovní nebo florbalová osobnost podle Petra Vokála … ? (a proč)

Jelikož se ve florbalovém prostředí pohybuji na rozdíl od mých trenérských kolegů krátkou dobu, a pocházím jako trenér z řad rodičů, tak vyloženě nemám za své působení u florbalu oblíbenou florbalovou osobnost. Ale rád bych touto cestou strašně moc poděkoval Domčovi (Chmelařovi) za to, že mě před čtyřmi lety přijal do trenérského týmu straších žáků. Díky němu a jeho obětavosti, radám a snaze mě co nejhlouběji zasvětit do trenérského řemesla, mě trénování opravdu moc baví a celkově na florbal nedám dopustit. Když si uvědomím, že mezi Domčou a mnou je téměř generační rozdíl, tak si Domča opravdu zaslouží velké díky.

Z hlediska sportovních osobností si myslím, že sportovní osobností je vlastně každý sportovec, protože to, aby něco dokázal obnáší spoustu času, trénování, odříkání atd…. Takže, za mě je každý poctivý a dobrý sportovec osobnost.

Ještě bych rád v rámci této možnosti, moc poděkoval všem lidem v první linii, kteří v této době nám všem pomáhají. Samozřejmě dík patří i všem ostatním, kteří se snaží jakkoliv pomoci.