Po 11 odehraných zápasech tě začalo trápit zranění, s čím přesně máš problémy?

Problém mám s koleny, respektive dle naší fyzioterapeutky je problém spíše se stehenními svaly, avšak veškerá bolest rezonuje v kolenech. Již na začátku přípravy a sezóny jsem s nimi měl lehké potíže. S přibývajícími zápasy a vytížením se však začaly problémy zhoršovat, až do stavu, kdy to nebylo únosné. Každý zápas jsem hrál s bolestmi a nemohl jsem na hřišti dělat věci, na které byl zvyklý, navíc jsem byl obmotaný tejpy jako mumie (úsměv). Bolesti následně odeznívaly i několik dní po zápasu. Myslím si, že se na tom podepsala extrémně dlouhá a náročná minulá sezóna a po krátké pauze i letní příprava.

Při tvé absenci se týmu nedaří, jak to vnímáš?

To, co nás zdobilo na začátku sezóny, tak postupem času vyprchalo a v posledních zápasech naprosto chybělo. Obrovská škoda je, že dokážeme potrápit silné soupeře, ale týmům v tabulce okolo nás rozdáváme body na „zlatém podnose“. Je pro mě hodně těžké pouze pozorovat a nemít možnost pomoct týmu na hřišti.

Otázka, která rozhodně zajímá každého pardubického fanouška, jak to vypadá s tvým návratem na hřiště?

Aktuálně nejsem schopen přesně říct kdy, ale do konce základní části, pokud nenastane něco nepředpokládaného, se ještě zapojím. Již se pomalu zapojuji do herních tréninků, ale stále se necítím stoprocentně připraven. Návrat nechci uspěchat, aby to nevedlo k dalším absencím na hřišti v potenciálně důležitější části sezóny.

Při tvém návratu na tým čeká zbytek náročné sezóny, jaké od něj máš očekávání?

Čekají nás velmi důležité zápasy a 10. místo zajišťující předkolo play-off je stále v dohlednu. My se však musíme vrátit ke hře, která fungovala a získat body s důležitými soupeři zpět. Věřím, že společnými silami jsme schopni naše cíle naplnit. Očekávám velmi vypjaté zápasy a jsem přesvědčen, že nikdo z nás nechce znovu zažít podobný zápas jako s Libercem, tudíž se mají fanoušci na co těšit.

Zároveň vedle florbalu také studuješ, přiblížíš, kde a jak?

Studuji na pardubické univerzitě Dopravní fakultu Jana Pernera, obor Dopravní stavitelství. Mám za sebou úspěšné bakalářské studium a momentálně pokračuji v navazujícím inženýrském studiu. Musím uznat, že tenhle obor patří k těm náročnějším na univerzitě, co se týká stráveného času nad semestrálními pracemi a téměř veškerý volný čas jsem věnoval právě škole. Během školy uplatňuji znalosti na brigádě v projekční kanceláři, takže mám zároveň i praxi v oboru.

Vnímáš při zranění více času právě na školu?

Bohužel o tolik moc volného času na školu nemám. Snažím se, po domluvě s fyzio a kondičním trenérem, odstranit problémy, které mně zužují. Tudíž místo společných tréninků chodím především do posilovny a regeneračních zařízení, které mám díky klubu nebo i univerzitě k dispozici. Zároveň se snažím být s týmem i na zápasech, kde se alespoň ujmu částečné role kustoda.

Jaké máš plány v budoucnu, po konci na univerzitě?

Nejsem typ člověka, který plánuje takhle dopředu. V dnešní době je obtížné něco plánovat, jelikož nevíme, co bude „zítra“. Navíc do plánování vstupuje mnoho proměnných, takže zatím je to pro mne z tohoto hlediska zcela otevřené. Co vím jistě, tak že už dále studovat nechci, ale zároveň vím, že chci zůstat v oboru, jelikož mě baví, je zajímavý a je zde dlouhodobá jistota práce.