Skončila první společná fáze letní přípravy. Jaká byla a jak bys ji jako kapitán týmu zhodnotil?

Za mě dobře odvedená práce. Letos nám trenérský štáb dal ještě více individuálních tréninků, které jsme mohli plnit kdykoliv během dne, takže si každý mohl zvolit libovolný čas tréninku dle svého volného času. Individuály jsme plnili po větších skupinkách, takže můžu s čistým svědomím říct, že každý udělal maximum, vše plnil svědomitě, což se poté promítlo i v závěrečných testech. Poté jsme měli měsíc a půl společný, kdy jsme se dostali na hokejky a za sebe můžu říct, že dlouho zde nepamatuji tréninky v takové intenzitě.

Připravil kondiční trenér něco speciálního? Něco nového? Co bylo podle tebe nejhorší?

Moc se toho nezměnilo ohledně kondičních tréninku. Už jsme si na Mócův „styl” trénování zvykli, všechno, co děláme má smysl, dovolím si říct, že nás tréninky pod jeho vedením baví a lidsky si s ním podle mě všichni sedíme. Specialitou je asi jen to, že více pracujeme s naší tepovou frekvencí a celkově se snažíme více využívat chytré hodinky. Každý tak vlastně jede trénink ušitý přímo na míru.

Jaký tým vlastně nastoupil do společné fáze přípravy? A jaká je nálada v týmu?

Vezeme se teď na vlně dobré nálady a možná je škoda, že teď nás čeká měsíc odloučení. Zároveň si ale od sebe trošku odpočineme a od srpna do toho budeme zase moci pořádně šlápnout společně.

Martin Zozulák se z hřiště posunul do role trenéra, jeho role se úplně změnila. Jak tohle kabina vnímá a jaký je Martin jako trenér?

Bezpochyby nám odešla největší persona pardubického florbalu a borec, který toho z nás všech dokázal nejvíce. Na druhou stranu všechny ty zkušenosti si Marťas přenáší do trenérské role a zdá se mi, že ho práce s námi baví. Každý Martina bere a respektuje stejně tak, jako když byl našim spoluhráčem. Povahově ho to žádným způsobem nezměnilo, společně s Láďou se skvěle doplňují a věřím, že to bude všechno fungovat.

Nový trenér – nové zvyky… Trochu netradičně už v první části přípravy chodí tým na herní tréninky. Čím to?

Další věc, kterou si celá kabina pochvaluje. Měli jsme spoustu herních jednotek, ve kterých jsme hráli 5 na 5. Kádr nemá třeba 30 lidí, takže v našem menším počtu byly ve velkém tempu, takže to byl zároveň i takový kondiční trénink. Každý se díky tomu na tréninky těší víc a rozhodně je to zábavnější forma než běhat po vinici s železnými tyčemi a mlátit do stromů, jak to bylo kdysi dávno.

První společná týmová akce, kterou jste absolvovali, byl společný víkend na Horním Bradle. Co bylo jeho náplní?

Jednoznačně zase trošičku posunout ten náš hlavní pilíř, kterým je týmovost. Hned na začátku akce jsme odevzdali mobilní telefony, ve skupinkách jsme si sami měli připravit oběd, zahráli jsme pár společenských her, večer se udělal oheň, u kterého jsme se dobře pobavili. Následoval večerní program, jehož náplní byl karaoke souboj dvojic. Celý víkend uzavřel fotbalový zápas starší hráči versus mladíci a asi nemusím dodávat, kdo vyhrál (smích). Podstatnou věci ale bylo, že i když nám celou neděli pršelo, všichni měli dobrou náladu, společně se zasmáli a celkově se celá akce vydařila.

Naopak závěrečnou akcí červnové fáze byl turnaj Prague Challenge, kde jsme brali stříbrné medaile. Našimi soupeři byli týmy z první ligy – Kladno a Karlovy Vary a superligový Liberec. Jak jsi spokojený s týmovým výkonem?

Jeli jsme do Prahy spíše zkoušet nové herní věci, které chceme poté prezentovat i v Superlize. Nešlo ani příliš o výsledek. První dva zápasy jsme jednoznačně ovládli, ale každý věděl, že tím pravým měřítkem bude až finále proti Liberci. Zápas to dle mého byl naprosto vyrovnaný a nebýt malého výpadku ve druhé třetině, tak jsme mohli zvednout nad hlavu pohár za první místo. Nicméně předvedená hra byla dle mého názoru super pokud beru v potaz i to, že jsme hráli tři zápasy ve třech dnech.

Všechny zápasy byly hodně vyhrocené, s Libercem došlo i na drobnou potyčku. Čím to?

S Libercem už tato „nevraživost” přetrvává dlouhé roky a každý zápas je vyhrocený do maxima, takže víme vždy, co nás čeká. Řekl bych, že bych našel pár kluků v kabině, kteří se v těchto zápasech přímo vyžívají. Emoce ke sportu patří a je dobré vidět zápal vlastních spoluhráčů. Možná je ta vyhrocenost spojena i s tím, že se chceme prezentovat agresivnějším stylem hry než v kdykoliv před tím a soupeři se více dostat pod kůži, pak stačí opravdu jen škrtnout a hoří.

Co je podle tebe největší změna na lavičce od minulé sezóny?

Celkově atmosféra je více pospolitá, uvolněnější, táhneme za jeden provaz. Bylo teď krásně vidět, že i když se jednalo o přátelské duely, lavička žila každou situací na hřišti. To je hlavní bod, který si musíme přenést i do sezóny.

Co čeká tým v dalších týdnech? 

Nyní nás čeká týden volna a poté opět následují individuální tréninky až do konce července. Společně se sejdeme na začátku srpna a klasicky nás čeká Czech Open v Praze, společné soustředění, pohárové zápasy a poté už všemi vyhlížený začátek Superligy. Chtěl bych všem popřát krásné léto, dobrou náladu a těším se na společná setkání.