Jakube, o Vás je známo, že jste velký podporovatel sportu. Jaký sport jste v mládí hrával a kterému se v současné době věnujete nejraději?

Rodiče nás s bráchou odmalička vedli ke sportu, jak to šlo, byli jsme venku, hráli tenis, fotbal, streetball, bendy hokej, lezli po stromech, plavali a já pořád běhal jako Forest Gump. V zimě jsme chodili hrát hokej na slepé rameno a běhali na lyžích. Poté jsem začal s fotbalem na atletickém stadionu, ale v devíti letech mně definitivně učaroval basketbal, kterému jsem se věnoval na vrcholové úrovni a měl vliv i na výběr školy. V dorosteneckých soutěžích jsme brali tituly mistrů republiky a měli skvělou partu. Moc rád vzpomínám na roky na sportovním gymnáziu. Moje sportovní ambice bohužel zhatilo zranění a tak jsem si udělal alespoň trenérskou licenci. Podílel jsem se tak na prvních krůčcích bratří Peterků (Martin hraje v Turecku a patří k jádru národního týmu). Láska k basketbalu mně zůstala i když v pasivnější roli, občas si s kamarády jdu zahrát, častěji se jdu proběhnout, to je pro mě bezva relax. Ve sportu podporujeme i naše děti, syn Vojta dělá aktivně karate a dcera Ema má talent na tanec po mamince, kterému se věnuje.

Jak je to aktuálně se sportovním děním v Pardubicích? Stále platí, že jsou Pardubice právem označovány „Městem sportu“? A jak si vede florbal v porovnání s ostatními?

Sport obecně v celé republice prožívá těžké časy, covid, nefungující podpora státu, pozdě vyplácené peníze klubům od Národní sportovní agentury, nefunkční systém státu na podporu výstavby potřebné sportovní infrastruktury, finance určené na sport ve státním rozpočtu jsou na úrovni devadesátek. O to více mě těší, že Pardubice jsou stále městem sportu, zatím si stojím. V těchto těžkých časech jsme dokázali najít dohodu v zastupitelstvu a podržet podporu sportu na nejvyšší úrovni v rozpočtu města a investujeme i do sportovišť nejenom v areálech škol, které otevíráme veřejnosti. Florbal si s ohledem na své výsledky v posledních letech a velmi kvalitní prací s mládeží stojí v rámci dotací z Programu podpory sportu města velmi dobře, ročně Sokolům přispíváme na provozní náklady, výkonnostní sport a spolkovou sportovní činnost dětí a mládeže přes 1,4 milionu korun ročně, spolu s ostatními florbalovými oddíly ve městě přispíváme dohromady na florbal přes 1,8 milionu.

Florbalový klub SOKOLI Pardubice byl založen v roce 1996. Jak s odstupem vnímáte jeho progres a jeho fungování?

Ten stav je s dneškem nesrovnatelný a Sokoli prošli obrovským progresem. Velmi si vážím každého trenéra, dobrovolníka nebo nadšence, který se věnuje dětem a mládeži. Oceňuji snahu o všeobecný pohybový rozvoj dětí, protože to je základ a vždy to byla filozofie Sokola. Mám velkou radost, že se v loňském roce podařilo zachránit Superligu, protože je to skvělá motivace pro děti na sobě pracovat, neboť mají šanci hrát nejvyšší soutěž ve městě, ve kterém se narodily. Na domácí zápasy na do haly Dašická chodí pravidelně fandit stovky fanoušků, právě proto jsme se rozhodli podpořit spolupráci se Sokolem i prostřednictvím reklamní smlouvy, sport je nejlepší reklama Pardubic. Pracujeme na tom, abychom konečně mohli rozjet investici do Dukly sportovní a multifunkční haly, která by mohla pomoci ke stabilnějšímu zázemí pro sálové sporty včetně Sokola. Věřím, že nám v tom konečně pomůže i stát.

Když vidíte spojení „SOKOLI Pardubice“ tak kdo a nebo co Vás napadne jako první a proč?

Přiznám se, že celá TJ Sokol Pardubice, hodnoty, které Sokol vyznával a vyznává, obrovská historie, tradice, pohyb jako součást zdravého životního stylu. Je to také jméno obrovské srdcařky a starostky Sokola Lenky Pařízkové. Ale také obtížná a náročná investice do rekonstrukce areálu na Olšinkách, kdy jsme si jako město vzájemně dokázaly se Sokolem pomoci a celou investici dotáhly společně do konce. Z pohledu florbalu mně jako první naskočí báječná atmosféra schoolmatchů v enteria aréně. Krásné moderní logo a hrající florbalová legenda Martin Zozulák.

Jaký máte vztah k florbalu? Hrál jste ho někdy?

Poprvé jsme ho začali „mastit“ na druhém stupni na základní škole. Mám rád týmové sporty, vždycky jsme se s kamarády dokázali vyhecovat a šli do toho naplno. Vždycky mě bavilo útočit, dát gól nebo povedenou přihrávku je parádní pocit. Do branky mě nikdo nikdy nedostal, o to větší obdiv mám k brankářům.

Co říkáte na tento speciální formát utkání určený především pro děti z pardubických základních škol?

Za mě je to bezvadný formát, jak dětem tento sport přiblížit, schoolmatche se účastní tisíce dětí z našich škol a školy o ně mají velký zájem. Pravidelně se této akce účastním a atmosféra je vždy naprosto skvělá. Za Pardubice jsme hrdým partnerem této akce, proto ji pravidelně zařazujeme do sportovních dnů v aréně, kdy formou vyrovnávací platby hradíme náklady spojené s nájmem enteria arény.

Jakube, moc děkujeme za Vaši podporu sportu a florbalu v Pardubicích!