V uplynulých dnech jste si připsali úvodní starty za “A” tým, jaké máte ze zápasu pocity?

Petr Křinka: Ze zápasů mám dobrý pocit, myslím si, že jsme předvedli dobrý výkon. Samozřejmě mi zápasy ve vyšším tempu ukázaly mezery v mé hře, na kterých je třeba pracovat. 

Jan Nezval: Jelikož se učím hrát na nové pozici, na které jsem doteď nehrál, byly pro mě začátky velmi obtížné. Postupem času jsem si ale začal zvykat a přidalo mi to hodně nových zkušeností.

S “A” týmem jste v tréninkovém procesu již téměř půl roku, jak to zvládáte?

P: Zatím jsme odtrénovali půlku letní přípravy, ze začátku jsem se herně i fyzicky ztrácel, ale postupem času se vše zlepšuje a zvykám si na vyšší rychlostní stupeň.

J: Po pauze způsobené koronavirem jsem měl problémy hlavně ve fyzické části. Musel jsem na sobě začít tvrdě pracovat a pomalu to přináší ovoce. Herně to ze začátku taky samozřejmě nebylo úplně ideální, ale to po pauze asi u nikoho. (smích)

Vaše sportovní výkony vám zajistili pozvánku na tréninky reprezentace U17, jak tréninky probíhaly?

P: Potkal jsem se po dlouhé době se špičkovými hráči mého ročníku, takže jsem mohl porovnat mé individuální výkony znovu trochu jinak. Ukázalo mi to další měřítko mé hry. Tréninky zahrnovaly herní část a kondiční testování, které bych samozřejmě osobně radši vynechal. (smích)

J: Jak říká Péťa, potkal jsem se s kluky se kterýma se běžně nepotkávám a porovnat své dovednosti se špičkou mého ročníku mě znovu namotivovalo k další práci.

Oba jste v klubu již od útlého věku, na co z dětských let vzpomínáte?

P: V hlavě se mi uchovává dodnes jedna nepříjemná vzpomínka, tou je zápas play-off o MČR ve starších žácích, kde jsme narazili na Náchod a tři sekundy před koncem jsme inkasovali a na MČR po skvělém výkonu nakonec nejeli. Jinak ale převažují dobré vzpomínky na celé dny na halách na dětských turnajích, to bych rád zažil znovu.

J: Já jsem měl vždy hrozně rád letní turnaje, jako například Hummel cup, nebo Tatran cup. Na těchto turnajích jsme vždy suprově stmelili partu a vrátil jsem se plný zážitků ze hřiště, tak mimo něj. Skvělý byl také turnaj na který jsme letěli letadlem do Švédska, to si myslím že se mi v blízké době znovu nepoštěstí.

Prošli jste také akademií, myslíte si, že vám pomohla ve sportovním vývoji?

P: Akademie mě posunula rozhodně nejvíc v mé florbalové kariéře. Trenéři se nám věnovali, probírali s námi všechno individuálně a hrozně mi to pomohlo. Doteď z toho těžím. 

J: Určitě, trénovali jsme dá se říct každý den, v malém počtu hráčů, což je na běžných trénincích prakticky nemožné. Tato etapa mě posunula jak herně, tak lidsky.

Jak probíhal přechod právě z akademie do elitních kategorií?

P: Právě díky intenzitě tréninků a jejich úrovni ten skok nebyl tak velký. Krůček do dorostenecké kategorie byl díky akademii opravdu malý a dá se říct, že jsem pouze pokračoval v již nastaveném režimu.

J: Ten krok jsem ani nevnímal, díky skvělým tréninkům v akademii jsme měli dveře k dalšímu florbalovému rozvoji otevřené dokořán.

Jste také členy juniorského týmu, jaké máte očekávání od této sezóny?

P: Jelikož do konce kalendářního roku budou moci hrát hráči ročníku 2002, tak si myslím, že to zvedne kvalitu soutěže zase o něco výš. Cílem je samozřejmě postup do skupiny A, nic jiného neberu.

J: Máme za sebou nyní první část letní přípravy po které jsem velmi optimistický, v přátelských zápasech se nám dařilo plnit to, co po nás trenéři chtěli a pokud se nám tento přístup podaří udržet i v sezóně, budeme mít pouze ty nejvyšší cíle.