Letos se ti narodil přírůstek do rodiny, jak se vám daří?

Daří se nám skvěle, malá roste jako z vody a dělá nám radost.

Prožíváte doma první Vánoce ve třech, jaký je to pocit?

My jezdíme na Vánoce k partnerčiným rodičům do Mohelna u Dukovan. Je to už taková tradice. Nicméně malá je fascinovaná každým světelným řetězem a stromečkem který potkáme. Takže to bude zaručeně milovnice Vánoc.

Dodržuješ nějaké vánoční tradice?

Na Vánoce se vždy stavím na hřbitově zavzpomínat na ty, kteří tu s námi již nejsou. Další tradicí, kterou jsme doma dodržovali již jako malí je to, že obejdeme všechna zvířata co máme doma a dopřejeme jim nějakou tu mňamku (úsměv). Jinak u nás škrpálem neházíme a jablko taky nekrájíme. Víc štěstí už totiž mít ani nemůžeme (úsměv).

Kapr nebo řízek?

Jednoznačně kapr a hlavně... SALÁT. Bez toho by to nebyly ty pravé Vánoce.

Aktuálně jsi zraněný, můžeš tedy trávit více času s rodinou. Je toto alespoň útěcha, když se nemůžeš prohánět po hřišti?

Mé zranění bylo tak trochu štěstí v neštěstí. Stalo se mi to asi dva dny po tom, co se holky vrátili z nemocnice. Mohl jsem tak s nimi trávit veškerý volný čas a být tak k ruce. Neříkám, že jsme za něj rád, ale určitě jsem z něho vytěžil maximum.

Každého pardubického fanouška rozhodně zajímá, kdy se vrátíš na hřiště. Jak probíhá rekonvalescence?

Na hřiště bych se chtěl vrátit už v lednu. Nicméně uvidíme. Aktuálně již běhám a byl jsem na pár trénincích. Kotník ještě není stoprocentní ale věřím, že budu klukům co nejdřív k ruce. Vzhledem k tomu, jak je rozplánovaný lednový program to ale nebude jednoduché.

Najdeš si čas sledovat zápasy SOKOLŮ?

Zápasy jsem sledoval všechny. Některé na videu, některé na onlajnu. Ale pro zraněného sportovce se to nesleduje lehce, když nemůže pomoct (smích).

Do zápasu jsi nenastoupil již téměř tři měsíce, pociťuješ již nějaké příznaky florbalové abstinence?

Jasně, že to chybí. Ale co nadělám. Vše zlé je k něčemu dobré a v mém případě to platí dvojnásob.