Myšlenka, že pojedu do zahraničí, ve mně byla už dlouho. Jen mi chyběla odvaha ji zrealizovat. Nakonec jsme se s přítelkyní rozhodli, že je čas vyrazit. Začali jsme zjišťovat, která země by pro nás byla nejlepší. Ve hře byly samozřejmě klasické státy jako jsou Velká Británie, Německo a podobně. My jsme ale chtěli někam, kam se jen tak nejezdí. Nakonec jsme si vybrali právě Norsko. Práci jsme sehnali díky spolužačce ze školy, která tu má známou, jež je provdaná za Nora. Společně si minulý rok koupili hotel a hledali do něj personál. Takže do sebe vše zapadlo, my jsme koupili letenky a bylo to. Do Norska jsme přiletěli koncem dubna, to tu byly ještě zhruba dva metry sněhu. Přistáli jsme v Oslu a vlakem přejeli až do města Vinstra, nad nímž v horách je náš hotel Per Gynt Lodge. Samozřejmě jsme sem nepřijeli pouze pracovat, ale také poznávat krásy severu. Těch je zde na každém rohu spousta. Naše výlety jsem se snažil poctivě dokumentovat a přeplňovat jimi sociální sítě. Na pár dní jsme se také dostali do jiných částí Norska, kde má náš šéf domy na pronájem. Takže jsme jeden týden trávili u fjordu vedle Osla v domě na pláži, další týden pak ve skicentru Hemsedal. Norsko nás okouzlilo nejen krásnou přírodou, ale také velice příjemnými a vstřícnými lidmi. Na lidech je znát, že je Norsko bohatou zemí. Lidé jsou zde uvolnění a nikdo nikam nespěchá. V těchto aspektech bohužel Česká republika velice pokulhává, možná bychom se od Seveřanů mohli leccos naučit.

Největší obavy jsme měli z jazyku. To byla také první věc, kterou jsme začali řešit. Nicméně po pátrání na internetu a po rozhovoru s naším novým norským zaměstnavatelem, jsme byli ujištěni, že se norštinu učit nemusíme. Takřka 75% norské populace totiž umí anglicky. Důvod je jednoduchý, v místní televizi dávají veškeré filmy, seriály a pořady v originálním znění, tedy většinou v angličtině, a k tomu přidávají norské titulky. Řekl bych, že je to nenásilný způsob, jak děti přinutit učení se cizího jazyka. Ne, že by pro mě byla angličtina výhra, protože jsem ve škole nebyl zrovna její milovník. Naštěstí mám přítelkyni, která angličtinu bez problémů ovládá. Musím říct, že i má angličtina se velice zlepšila, a občas se mi podaří i anglický žertík. Jazyk je další věcí, kterou bychom se od Norů mohli v Česku učit. Angličtina je do dětí dostávána od útlého dětství. Co já bych za to teď dal.

Myšlenka zkusit hrát florbal v zahraničí samozřejmě byla mezi prvními, zde jsem však narazil na bariéru v podobě němčiny. Jestliže nejsem milovník angličtiny, tak němčinu vyloženě nesnáším. Bohužel země jako Švýcarsko, Švédsko či Finsko mají spíše sklon k němčině. V Norsku se florbal hraje také, pochopitelně jsem přemýšlel nad touto možností a prověřoval ji. Zde je však problém se vzdálenostmi. Norsko není jako Česká republika, kterou projedete z jedné strany na druhou i se zastávkou v McDonald’s za čtyři hodiny. Zde je jednodušší mezi velkými městy využívat leteckou dopravu. Například nejbližší florbalové město od Vinstri, kde my žijeme, je tuším až Oslo, které je vzdálené čtyři hodiny cesty. Takže myšlenka hrát zde florbal je reálná pouze ve velkých městech. Tam se však musíte potýkat s vysokými, spíše až extrémními cenami. Což je další věc, kterou je Norsko nechvalně známé. Ceny jsou zde za vše oproti Česku zhruba trojnásobné. Ideálním příkladem je pivo – nejlevnější zde koupíte za 21 norských korun (pivo v plechovce, na které je napsáno pouze “Pivo“), což znamená zhruba 57 českých korun. Podařilo se mi zde objevit i stopy Česka v podobě plechovkové Plzně za v přepočtu 175Kč. Jasně, že jsem neodolal a dal jsem si ji do košíku. Cenám potravin, benzínu, nájmu a dalších věcí ale odpovídají místní platy. Takže ve chvíli, kdy začnete porovnávat norské ceny s norským platem, jste na tom jako v České republice.

Jsem rád, že jsem se k tomuto kroku odhodlal. Musel jsem sice odsunout florbal na nějakou dobu na druhou kolej, ale stojí to za to. Myslím si, že každý by si měl něčím takovým projít. Člověk získá nové zkušenosti, pozná zajímavé lidi, a hlavně bude mít zážitky, které mu nikdo nevezme. Ale neznamená to, že mi florbal nechybí. Naopak, při každém novém příspěvku Sokola se mi zasteskne, protože mi florbal dává spoustu radosti a přátelství. Těším se, až se zase postavím na palubovku před naše věrné diváky a za zády budu mít partu skvělých a odhodlaných lidí.