Dalo by se říci, že kategorie starších žáků je kategorií přelomovou v kariéře malých florbalistů. Poprvé v této kategorii totiž okusí hru 5 + 1 na větším hřišti. To však neznamená, že by se v této kategorii od hry na malém prostoru zcela upustilo. I nadále zůstávají malé hry i modifikované hry nejdůležitější částí tréninkového procesu starších žáků. 

Dlouholetým garantem starších žáků je Dominik Chmelař a nejinak tomu bude v následující sezóně. Dominik je jeden z nejzkušenější trenérů v našem klubu a je odborníkem na práci s hráči této kategorie. Ve starších žácích se můžeme těšit na velmi kvalitní a zkušený trenérský tým, což se rozhodně promítne do kvality tréninkového procesu a postupného růstu našich mladých nadějí. Trenérský tým budou tvořit Petr Kvasil, Tomáš Číhař, Filip Krigovský a Ondřej Vichr. U prvně dvou jmenovaných je zajímavostí jejich cesta trenérskou prací, kdy se na začátku zapojili jako aktivní rodiče. Postupně v nich klub získal kvalitní trenéry, kteří jsou do této činnosti zapálení a stejně jako roste jejich vzdělání a odbornost, rostou jejich svěřenci. Filip Krigovský je členem kádru A týmu a v klubu působí jako trenér mládeže již řadu let. Ke starším žákům přešel poté, co měl nejdříve na starost kategorii elévů a v minulé sezóně pak kategorii mladších žáků. Ondřej Vichr je klubový elitní trenér, který působil postupně u všech našich elitních kategorií. 

Garant elévů Dominik Chmelař: "Na novou sezónu se jako každý rok těšíme. Letos se nám u starších žáků sešel zajímavý mix trenérských zkušeností a povah, takže si myslím, že se budeme ve všem skvěle doplňovat. Tréninky budou v drtivé většině vedeny do herních situací, které budou různě modifikovány tak, aby se při nich co nejlépe rozvíjely florbalové i kondiční schopnosti. Čekají nás určitě i nějaké mimoflorbalové aktivity, které k fungování dobré party rozhodně patří. Nejdůležitější však bude, aby to nás i děti bavilo, protože to je jeden z nejhlavnějších předpokladů toho, abychom se všichni zlepšovali."

Přinášíme i krátký rozhovor s trenérem Petrem Kvasilem o jeho cestě, jak se z rodiče stane florbalový trenér:

Jak dlouho už trénuješ a jak jsi se vlastně k trénování dostal?

Poprvé jsem začal trénovat v sezóně 2015-16. Ještě se tomu nedalo říkat trénování. Honza Černohorský a Filip Bahník se mě zeptali, zda bych jim nepomohl na některých trénincích. Jelikož jsem často sledoval pokroky syna a dalších kluků z tribuny, tak jsem souhlasil. Byl jsem spíše táta, který pomáhá. Jako trenér jsem začal až sezónu další na popud Tomáše Číhaře u mladších žáků. 

Hlavním popudem k trénování byla hlavně možnost společného trávení času se synem. Nicméně bezprostřednost ostatních kluků při trénincích vás do toho vtáhne a pak již je to trávení volného času s partou kluků, kteří rádi hrají florbal. 

Jsi jeden z trenérů rodičů, jaké to poznat sport z druhé strany než z tribuny?

Bylo to pro mne ze začátku trochu šok. Laik je velice překvapen, kolik toho trenér musí znát. Pokud jen koukáte na trénink z tribuny, tak nevidíte tu přípravu před každým tréninkem. Nevidíte, že každé cvičení má být prováděno v určité fázi tréninku, že vše je plánováno tak, aby byl ideální poměr délky provádění cviku a přestávky mezi cviky. Náplň tréninku a co by se měl hráč učit je vlastně naplánována na několik let dopředu. Trochu šok :)

A je tu spousta dalších věcí, co by trenér měl znát. Jak správně rozehřát tělo před tréninkem, kompenzační cvičení po tréninku, stravování a  spousta dalších věcí. Naštěstí je v Sokole spousta lidí, kteří vás procesem učení provádí a radí.

Za roky, které trénuješ v našem klubu jsi už trénoval více kategorií. Které to byly a kde tě to nejvíce bavilo?

Chvíli jsem trénoval kategorii elévů, 2 roky mladší žáky a nyní trénuji starší žáky. Moje trénování v kategoriích kopíruje postup mého syna. Nedá se říci, že by mě něco bavilo méně a něco více. Bylo to ovlivněno hlavně tím, že jsem mohl prožívat vše se svým synem. To člověka hodně ovlivní. K jaké kategorii bych byl více přitahován, pokud bych tu neměl syna? Asi ke starším žákům. Tam už je to více o florbalu a je zde vidět u hráčů velký posun ve florbalových dovednostech.

V minulé sezóně jsi byl také u starších žáků, dokázal bys najít nějaké TOP momenty v sezóně, na které budeš rád vzpomínat?

Asi nejvíce budu vzpomínat na momenty kdy náš "B" hrál proti daleko silnějším týmům. Obzvláště na hráče, kteří hrají hlavně pro zábavu. S jakým zápalem hráli. Bez přemýšlení, že hrají proti daleko silnějšímu soupeři, že soupeř má v poli toho a onoho hráče, který je ve florbalové dovednosti převyšuje. Naskočili na hřiště, odehráli vše, jak nejlépe uměli a s úsměvem se vraceli na střídačku. Ta čistá radost ze hry. 

Co vnímáš jako nejdůležitější faktor při práci trenéra s mládeží?

Trenér mládeže by si měl uvědomit, že trénuje děti a ne dospělé. Měl by podle toho k nim přistupovat. Většina se sportem chce bavit. Je to pro ně volný čas, který s námi dobrovolně tráví. My bychom jim to měli vracet tak, že je trénink bude bavit a zároveň je povede florbalově a lidsky dopředu. 

Kdybys měl oslovit ostatní rodiče, aby se zapojili do trenérské práce, na co bys je nalákal?

Rozhodně daleko větší kontakt s dětmi, jak s vlastními, tak i ostatními. Můžete prožívat vše bezprostředně s nimi. Asi bych to přirovnal k tomu, že si nimi můžete jít ven zahrát fotbal nebo z okna občas kouknout, jak jim to jde. Každý by si měl uvědomit, jak čas rychle utíká, hlavně vedle dětí. Promeškaný čas, kdy děti rostou už vám nikdo nevrátí.