S celým týmem máte za sebou těžký víkend. Na senzační vítězství proti Tatranu jste ovšem v Brně nedokázali navázat. V čem byl podle tebe v obou zápasech největší rozdíl?
Na Tatranu jsme odehráli parádní zápas a body jsme brali zaslouženě, a to i navzdory pověstnému pátku třináctého. V neděli nám ale musel přes cestu přeběhnout houf černých koček, protože výkon byl výrazně slabší. Velkou roli mohla hrát psychika, asi jsme v hlavách kalkulovali, že pokud porazíme Buldoky a Ostrava prohraje se Spartou, máme play off v kapse. Byli jsme po páteční výhře hodně sebevědomí, čehož Brno využilo, vlítlo na nás a my to neustáli. Brankový rozdíl narostl rychle a my už se nevzpamatovali.

V obou zápasech jste se museli vypořádat také s rozsáhlou marodkou. První příležitosti dostalo juniorské trio Lukáš Pilný, Marek Foršt a Tomáš Osinek. Svoji první extraligovou trefu navíc zaznamenal rovněž junior Daniel Škeřík. Jak mladíci podle tebe zvládli svoji úlohu?
Některé kluky jsem viděl hrát poprvé a nutno podotknout, že s ohledem na stav a momentální náladu v týmu, se toho zhostili na jedničku. Marodka nás ovšem zasáhla v tu nejméně vhodnou chvíli, takže přeju všem brzké uzdravení, protože zrovna teď potřebujeme být v plné síle, abychom během následujících dvou víkendů uhájili místo v první osmičce.

Začátek ročníku ale rozhodně nevypadal na to, že by Pardubice měly bojovat o play off. Po prvních třech kolech jste neměli ani bod, navíc jste překvapivě vypadli z Poháru České pojišťovny. Kde podle tebe nastal zlom?
Pokud bych nevěřil tomu, že se to zlomí, mohl bych hokejku rovnou pověsit na hřebík. Zlomilo se to pravděpodobně ve čtvrtém kole právě s Bohemkou, kdy jsme brali první body a naše pošramocené sebevědomí se začalo hojit. Potom jsme navíc body potvrdili v Ostravě a následně odehráli dobrý zápas na Chodově.

Ty osobně znovu okupuješ přední příčky klubové produktivity, statistiky máš prakticky totožné s těmi loňskými. Jak se na hřišti cítíš v letošní sezóně?
Musím říci, že se v Pardubicích cítím velmi dobře nejen na hřišti, ale i mimo něj. S moji osobní bilancí však spokojený nejsem, což je možná dobře, motivuje mě to na sobě víc pracovat. Rád bych se v příští sezóně ještě víc posunul, nechci stagnovat. S novým trenérem rozhodně přišly nové impulsy, udělal pár změn v sestavě. Některé z obměn mi však nesedly podle představ, své místo v sestavě jsem si dlouho hledal.

Do konce základní části chybí poslední dva zápasy, Ostrava stáhla náskok na pouhý bod. Je v týmu cítit, že se nyní rozhoduje o celé sezóně?
Samozřejmě, že nervozita je znatelná. Máme play off na dosah a moc jej chceme. Ostrava nám dýchá za krk, Spartu taky čekají dva poměrně těžké zápasy, takže se to celé může ještě zamotat. Za nás však můžu říct, že jsme zdravě namotivovaní a věříme, že se to letos konečně podaří.

Dalším soupeřem Sokola je ve formě hrající Bohemka, která drží úctyhodnou sérii 12 výher z posledních 13 utkání. Ty jsi v dresu klokanů odehrál čtyři utkání v sezóně 2012/2013. Jak vidíš pardubické šance v duelu proti tvým bývalým spoluhráčům?
S Bohemkou se nám poměrně daří a na zápas s ní se těším. Ačkoli si jsme vědomi, že je momentálně hodně sebevědomá, mohla by to být právě její slabá stránka. Budou si na nás určitě věřit, ale kdo jiný by měl zastavit valící se zelenobílou sílu, než právě náš zelenobílý Sokol?

Již po tomto utkání může být jasno o postupujících do play off, rozhodovat se ovšem může až v posledním kole ve vzájemném souboji s Ostravou. Jaký scénář si přeješ ty?
Samozřejmě, že bych ze všeho nejradši dohrával poslední zápas základní části s klidnou hlavou, ale my jsme mistři dramat, takže se bojím, aby se opravdu nerozhodovalo až v posledním zápase. Myslím, že Dašická by se v tu chvíli zmítala v adrenalinové mlze a napětí by bylo hmatatelné už od parkoviště. Měli bychom ovšem výhodu domácího prostředí a věřím, že by před našimi úžasnými fanoušky neletěl Sokol nikam jinam, než vzhůru do play off.