Stejně jako kapitán Karel Brychta, kterého jsme vám představovali minulý týden, zažil Martin Zozulák s pardubickým florbalem (téměř) všechny dobré i zlé časy. Byl v týmu, který se postaral o premiérový postup Sokola mezi elitu. „Na toto období vzpomínám úplně nejraději. Tenkrát byl florbal úplně jinde než teď a my jsme si jako banda absolutních amatérů užívali to, že vůbec můžeme hrát takhle vysoko. Každý zápas pro nás byl velkým svátkem, stejně jako každá cesta z něj," vzpomíná na extraligové začátky Zozulák.

Pro tehdy osmnáctiletého Zozuláka to byly první zkušenosti s vrcholovým florbalem. Ale už tehdy byl hlavním tahounem A týmu. K této roli však vedla dlouhá cesta. První seznámení s florbalem proběhlo v jeho 10 letech, od roku 1999 pak hrál za Sokol Pardubice. „Trénovali jsme ve staré sokolovně, kde jsme místo mantinelů používali lavičky. Trénink spočíval v tom, že nám trenér hodil balónek a hodinu a půl jsme o něm nevěděli. Občas se dokonce stalo, že trenér nedorazil vůbec, tak jsme si vzali klíče od tělocvičny a šli hrát sami," líčí s úsměvem. „Jádro našeho ročníku tvořilo asi deset hráčů, z toho tři stále hrajeme extraligu. Úspěšnost této trenérské metody je tedy neuvěřitelná," dodává Zozulák.

Jak už bylo řečeno, "Zozu" se vypracoval v hlavního tahouna A týmu, kterým je dodnes. Velkou spoustu zápasů sehrála pardubická "patnáctka" v týmu se Štěpánem Vacíkem. „Pamatuji si, že když jsme hráli v juniorech, moc jsme ho nemuseli. Přišel nám arogantní a hlavně už tehdy byl lepší než my," směje se Vacík. „Postupem času jsme spolu však prožili mnoho sportovních, ale hlavně mimosportovních zážitků. V jedné sezóně jsme dokonce nastupovali v jedné formaci společně s Jakubem Chovancem a tento ročník jsme si herně velmi užívali. Nyní je Martin jedním z mých nejbližších přátel," doplňuje Vacík, kterému šel Zozulák letos v zimě za svědka.

Společně zažili také první pardubický sestup do první ligy. „Pro mě to je určitě nejhorší vzpomínka na dosavadní pardubické angažmá. Jako kapitán jsem tehdy "dovedl" tým o soutěž níž a od té doby jsem pásku už neměl," říká pardubický snajpr. I díky této nepřijemné zkušenosti se však dostal do pražského Chodova. „Na Chodově jsem prožil skvělé období, vyhrál Pohár České pojišťovny, zahrál si Superfinále. V mém případě tedy platilo, že všechno zlé je pro něco dobré," zamýšlí se.

Ještě před odchodem na Chodov ovšem získal jeden primát. Po zkušenostech z juniorské reprezentace byl jako první pardubický hráč v roce 2007 nominován do české seniorské reprezentace. „Na prvních srazech mi připadal ve společnosti zkušenějších hráčů poněkud nesmělý. Jinak se však Martin příliš nezměnil. Je to poctivý, pracovitý a přemýšlivý florbalista," myslí si tehdejší reprezentační trenér Zdeněk Skružný. Ten figuruje i v současném realizačním týmu reprezentace, ve kterém tvoří trenérský tandem s Radimem Cepkem. „Přišlo mi, že Martin tenkrát zřejmě díky té nesmělosti poněkud ztrácel sebevědomí, což ho možná stálo nominaci na MS. V poslední době však vyrostl ve velkou osobnost a je radost s ním spolupracovat," dodává jedním dechem Skružný.

Jeho slova potvrzuje počet reprezentačních pozvánek v momentálním dvouletém cyklu, který bude završen prosinovým MS ve Švédsku. „Všechna reprezentační soustředění mi dávají hrozně moc. Člověk si najednou uvědomí, že se florbal dá hrát úplně jinak, než jak se hraje v klubu," vysvětluje Zozulák. Po celé dva roky z reprezentace prakticky nevypadl, povolán byl i na poslední soustředění v Rožnově pod Radhoštěm. Premiérová nominace na MS se tak zdá být velmi blízko. „Nechci nic zakřiknout, ale složení jednotlivých formací i samotná nominace na poslední soustředění tomu nasvědčovala. Myslím si, že pokud se nezraním, nebo moje forma nespadne někam pod bod mrazu, na šampionát bych se mohl podívat," doufá. Stal by se tak prvním pardubickým hráčem, který se na MS podívá.

Po tom, co se dostal poprvé do reprezentace a navíc se prosadil také v kádru pražského Chodova, visela ve vzduchu otázka zahraničního angažmá. „Na Martinovi mě mrzí pouze dvě věci. Že mě porazil v taneční soutěži (i když mírným podvodem) a pak to, že nikdy nezkusil florbal mimo Českou republiku," naráží na tento fakt dlouholetý kamarád Štěpán Vacík.

Martin se však vydal jinou cestou, zahraniční angažmá prozatím ponechává v záloze. Mimo jiné také proto, že vystudoval vysokou školu. Stejně jako Karel Brychta má inženýrský titul z Univerzity Pardubice, Zozulák ovšem z oboru Ekonomika a management. V současné době drží funkci místopředsedy pardubického klubu. „Můj koníček se stal částečně i mým povoláním. Z této pozice se starám prakticky o celý chod klubu. Přestože tím trávím celé dny a mnohdy i noci, tak to bohužel není práce, která by člověka dokázala uživit. Proto jsme společně s mým bráchou založili vlastní firmu a postupně se snažíme pronikat do různých sportovních odvětví. Zároveň budeme od příštího roku provozovat minimálně jedno sportovní zařízení v Pardubicích. A o další ještě usilujeme," poodhaluje své plány majitel netradičního domácího mazlíčka - chameleona.

O florbalových kvalitách Martina Zozuláka netřeba mluvit. Dodejme pouze zajímavé milníky, které má Martin před sebou. Momentálně figuruje s 280 body na 21. místě historických tabulek florbalové extraligy. Před sebou má však devět hráčů, kteří již florbal aktivně nehrají. V historické tabulce střelců základní části je dokonce na 10.místě (178 branek).

Trefně se k Zozulákovi ještě jednou vyjádřil Štěpán Vacík. „Respekt si samozřejmě zaslouží za to, co prozatím dokázal na hřišti. Ještě víc ale za jeho činnost pro pardubický florbal. Jinde by se mu dařilo ještě mnohém více a byl by ještě větší hvězdou," konstatuje Vacík. Martinovi na závěr přejeme především pevné zdraví, které by ho mělo dovézt k nominaci na prosincový světový šampionát. A ať se mu splní ještě jedno velké přání - dokráčet se Sokolem do play off.

Bilance Martina Zozuláka v pardubickém A týmu:

Sezóny: 6

Zápasy: 151

Branky: 158

Asistence: 87

Body: 245

Průměr bodů na zápas: 1,6