Klub ligových hráčů  |  14. listopad 2019

Klub ligových hráčů: #6 Robert Přinesdomů

Klub ligových hráčů: #6 Robert Přinesdomů

Po delší době se vracíme k odkazu legend pardubického florbalu, respektive k představování hráčů, kteří si v našich barvách zahráli nejvyšší českou soutěž. Jednou z největších osobností v extraligových začátcích tehdejšího Sokola byl bezpochyby střelec par excellence Robert Přinesdomů.

Pokud dostal na útočné polovině míček přesně na hůl, gólmani moc dobře věděli, že je za malou chvíli patrně čeká cesta na střídačku, kde se budou moct v klidu napít. Robert Přinesdomů totiž patřil mezi neomylné bombarďáky, jakých ve východočeské metropoli moc nebylo. Jeho příjmení bylo navíc dost příznačné, protože jeho branky přinesly domů (čti do tabulky) spoustu bodů.

Málokdo ví, že Robert Přinesdomů byl jedním ze dvou Pardubáků, kteří kdy jako první hráli florbalovou soutěž. „K florbalu jsem se dostal okolo roku 1995 přes klub Litolica IBK Lysá nad Labem, kde jsem znal jednoho ze zakládajících členů tamního klubu Tomáše Rambouska alias Fintu (momentálně komentátora florbalových přenosů na stanici Nova Sport a bývalého šéfredaktora serveru florbal.cz). Trénovali jsme většinou jen den před zápasem a celkem jsme tam odehráli společně s dalším Pardubákem Tomášem Kořínkem dvě sezony,“ vzpomíná na své florbalové začátky Robert Přinesdomů.

Přes klub Velvet Pardubice se pak bývalý hokejista a hokejbalista dostal v roce 2000 do Sokola, který tehdy nastupoval ve třetí nejvyšší soutěži. „Od sezony 2003/2004 jsme hráli druhou nejvyšší soutěž v Česku a všem bylo jasné, že vysněným cílem je postup do extraligy,“ říká Přinesdomů.

Kýžený postup přišel záhy, konkrétně v roce 2005. „Začátky florbalu v Pardubicích byly spíš o zábavě a udělání si žízně. Postupem času se to ale měnilo a největším impulsem pro to byl právě postup do extraligy. Kvalitativní rozdíl mezi 1. ligou a nejvyšší soutěží byl obrovský, což jsme během pár zápasů všichni zjistili,“ přiznává borec, který na dresu nosil oblíbenou jedenáctku. „Narodil jsem se v listopadu, tedy během jedenáctého měsíce v roce, takže to byla hlavní motivace. Navíc jsou to dvě jedničky vedle sebe, je to magické číslo a mám ho rád,“ vysvětluje.

Kvalitativní rozdíl to sice byl, na zápasových číslech Roberta Přinesdomů to ale zejména v první extraligové sezoně 2005/2006 rozhodně nebylo znát. Během dvaceti zápasů totiž „Bobo“ posbíral výtečných 21 kanadských bodů a nechal za sebou například taková jména jako Vladimír Fuchs, Tomáš Chrápek či tehdy mladinké duo Curney, Tomašík.

Původ jeho brilantních střeleckých schopností hledejme v ledním hokeji, který až do šestnácti let hrál na špičkové úrovni. „Střelbu jsem trénoval dost, hlavním úkolem útočníka je dávat góly, což jde bez dobré střely těžko. V začátcích jsem měl na florbal hodně času, studoval jsem na vysoké škole, a proto jsem se mohl florbalu věnovat opravdu každý den. V té době jsem zároveň trénoval mládežnické kategorie Sokola, takže v součtu s mými tréninky a zápasy jsem měl hokejku v ruce pětkrát týdně. Bohužel dobré časy netrvají věčně, v roce 2003 jsem studium na univerzitě úspěšně dokončil, po nějaké době jsem nastoupil do práce a objem volného času se smrskl na zlomek toho původního. To se samozřejmě negativně promítlo do množství času na florbal, přitom na extraligu bylo naopak potřeba trénovat mnohem víc,“ doplňuje Přinesdomů.

„Když se řekne Bobina a florbal, tak se mi automaticky vybaví jeho jedinečná střela tahem. Neznám nikoho jiného, kdo by měl tak prudkou a zároveň tak přesně umístěnou střelu tahem jako on. A když přesně umístěnou, tak skoro výhradně vingl. Byl to prostě pan střelec. Především v našich začátcích nebyla výjimkou utkání, kdy byla taktika postavená na tom, že my to nějak odbráníme a on dá góly,“ vzpomíná jeho tehdejší spoluhráč Jan Felsenberg.

S kariérou na nejvyšší úrovni skončil Robert Přinesdomů po historicky druhé extraligové sezoně Pardubic, tedy po ročníku 2006/2007. „Důvodem bylo to, že už jsem na extrémně rychlou extraligu nestačil. Dnes už vím, že jsem v té době měl problém s nadváhou a dlouho se mi to nedařilo řešit. Ve spojení s několika zraněními se konec jevil jako logickou variantou,“ míní.

Jak už sám naznačuje, kromě florbalu bylo jeho velkou oblibou rovněž jídlo. A to ne v úplně malém množství. „Záliba v jídle pokračuje dál. Vzala se v době, kdy jsem hrál vrcholově hokej, ten sport je neuvěřitelně náročný a spotřeba energie je obrovská. Před třemi roky už jsem ale musel trochu změnit životosprávu a jídelníček, protože jsem atakoval metrák. To se naštěstí povedlo, a tak je pro mě dobré jídlo momentálně ještě větší odměnou,“ směje se.

„Pamatuji si na moment, kdy jsem Roberta viděl úplně poprvé. Bylo to na víkendové chalupě v době, kdy byl „Bobina“ na vojně a měl na víkend volno. My jsme samozřejmě dost pili, ale on celý večer jedl. Všechno, co bylo. Vůbec jsem si nejprve nedovedl představit, že to je hokejista, který vyniká ve florbale, ale už od prvního společného tréninku jsem pochopil, že je,“ dodává Jan Felsenberg.

S chalupou je spojená i aktuální náplň Robertova volného času. „Letos jsem si totiž jednu pořídil a vyžaduje výraznou rekonstrukci, takže pracuji na jejím zvelebení. Tipuji, že několik dlouhých sezon mi to ještě potrvá,“ směje se Přinesdomů.

Robert Přinesdomů se s extraligovou kariérou rozloučil s bilancí 40 zápasů a 27 bodů. Ještě před postupem do extraligy jich ale stačil posbírat neuvěřitelných 396, z toho hned 295 gólů. Kromě řady florbalových vzpomínek mu ale v hlavě zůstávají samozřejmě zejména ty mimoflorbalové. „Pamatuji si, že v úplných začátcích jsme jezdili vyzvednout hráče před zápasem až k nim domů, protože by po pátečních propitých nocích nebyli schopni dorazit na sraz, takže jsme je vyzvedli před barákem a oni se cestou dali jakž takž do kupy. Nejraději vzpomínám na atmosféru v týmu, kterou bych přirovnal k seriálu Okresní přebor. Tam se krásně ukazuje, že nezáleží na tom, jakou soutěž hrajete, ale i taková 4. liga dokáže stmelit partu lidí a dělat jim velkou radost,“ uzavírá.