A-tým  |  11. březen 2020

Pardubickému florbalu budu fandit vždy a můj odchod na tom nic nezmění, říká Petr Musil.

Pardubickému florbalu budu fandit vždy a můj odchod na tom nic nezmění, říká Petr Musil.

Téměř po pěti letech se pardubický florbalový klub musí rozloučit s jednou ze svých významných osobností. Petr Musil se rozhodl ukončit své působení v klubu i tělocvičné jednotě Sokol a dále již v klubu nepokračovat. „Je to souhra mnoha faktorů a skutečností, které mě k tomuto nesmírně složitému rozhodnutí vedly. Rozhodně to ale neznamená, že se rozcházíme ve zlém nebo že jsem na pardubický florbal zanevřel,“ říká.

Pro klub je to rozhodně velká ztráta, a to nejen profesní, ale i lidská. Za pět let spolupráce se z rodiče jednoho z hráčů stal pro mnoho lidí Petr Musil blízkým přítelem. To platí zejména pro nejužší vedení klubu „Pro mě se jedná o velmi osobní věc. Petr nebyl jen spolupracovník a jeho odchod z pardubického florbalu mě neskutečně mrzí. Na jeho místě a v jeho situaci bych ale asi volil stejné řešení, takže mu to rozhodně nikdo nemáme za zlé!“ zdůrazňuje předseda klubu Vít Drašar.

„Dovolím si tvrdit, že Petr pro nás byl dar z nebes, který nám spadl před skoro 5 lety do klína. Člověk, který sám od sebe chtěl zdarma pomoci klubu, kde tehdy chytal jeho syn. Ve spoustě věcí nám pomohl otevřít oči a posunout klub na jinou úroveň. Řada projektů by se bez jeho přičinění vůbec nerealizovala. Bavil nás jeho smysl pro detail a občas nás v dobrém slova smyslu terorizoval svým puntičkářstvím. Jeho odchod z našeho klubu mě neuvěřitelně mrzí, ale na druhou stranu jeho důvody naprosto chápu a respektuji. Slovo děkuji bohužel v tomto případě nedokáže vyjádřit, jak pro nás byl Petr důležitý,“ dodává generální manažer klubu Martin Zozulák.

Přímo s Petrem Musilem jsme se ohlédli za jeho působením v Pardubicích, co se povedlo, co se naopak možná nepodařilo úplně. Rozhovor s odcházejícím členem vedení pardubického klubu Petrem Musilem čtěte níže:

Petře, vzpomínáš, jak začalo Tvoje působení v pardubickém florbale?

Už to bude skoro 5 let, ale samozřejmě vzpomínám. Já byl v pozici klasického tatínka, který vozil syna do Pardubic na florbal. Protože jsem z Chocně, tak jsem tak činil několikrát týdně a měl jsem možnost klub poznávat z venku. V některých oblastech jsem se snažil dávat vedení klubu zpětnou vazbu, co by šlo dělat lépe až se z toho ve druhé polovině roku 2015 narodila užší spolupráce.

Přibližně od ledna 2016 jsem naskočil do týmu k Víťovi Drašarovi a Martinu Zozulákovi. Nejdříve jsme vše podrobili docela podrobné analýze, která odkryla hodně úkolů, výzev a stanovila priority. Nadšení u Víťi i Martina bylo nakažlivé, tak jsem se do toho ponořil hlouběji, než jsem na začátku myslel a věnoval florbalu hodně svého volného času.

Co považuješ za svůj největší úspěch v tvé práci, co myslíš, že se podařilo?

Není to a nikdy nebylo o úspěchu jednotlivce, vše jsme řešili v týmu, úspěchy byly taky týmové. Na začátku se nám podařilo dobře stanovit priority, dát chodu klubu pevný řád a stabilitu. Já jsem se hodně zaměřoval na marketingové aktivity, komunikaci, pořádání eventů, projektových utkání a práci s partnery klubu. Myslím, že v oblasti marketingu a prezentace klubu jsme za těch skoro 5 let udělali hodně dobré práce a klub posunuli mezi ty nejlepší v prostředí českého florbalu. Podařilo se nám zviditelnit florbal i mezi tradičními sporty v Pardubicích, hodně si také vážím velmi dobré spolupráce se statutárním městem Pardubice a Pardubickým krajem. Podařilo se nám sladit naše klubové aktivity se zájmy a prioritami Českého florbalu. Velmi si cením toho, že vedení v Pardubicích vždy dokázalo přemýšlet a činit svá rozhodnutí s potřebným přesahem ve prospěch florbalu, jako celku.

Je něco, co se naopak nepodařilo a co jsi nestihl zrealizovat?

V oblasti práce s partnery jsme ušli kus cesty, ale nepodařilo se nám získat stabilního velkého, chcete-li generálního partnera. Ten by přinesl klubu větší ekonomickou stabilitu a menší závislost na dotační a grantové politice ve financování sportu. Protože jsme součástí velké Tělocvičné jednoty Sokol Pardubice I, která má více než 2 tisíce členů, nebylo také jednoduché sladit společné zájmy. Potřeby jednotlivých oddílů jsou hodně odlišné a na oddíl florbalu, vzhledem k jeho působení v nejvyšší soutěži (Superliga florbalu), jsou kladeny stále větší a větší nároky. I z tohoto důvodu jsme se snažili více zapojit do vedení Tělocvičné jednoty a nést i svůj podíl odpovědnosti za rozvoj celé TJ. Myslím, že za rok našeho působení se nám společně podařilo řadu důležitých oblastí posunout správným směrem a na dobrém fungování celé TJ by profitovaly všechny její oddíly, tudíž i my. O to víc mě mrzí situace z posledních 2 měsíců, kdy je týmová práce výboru TJ ze strany jednoho člena znevažována a místo obsahu se řeší už jen forma. Přiznám se, že tento fakt byl vedle mého velkého pracovního vytížení silným katalyzátorem mého rozhodnutí své působení v Pardubicích ukončit.   

To znamená, že Petr Musil = florbal je už minulost?

To určitě ne. Když se jednou stanete členem sokolí rodiny, zůstanete jím už navždy. Pardubický florbal mi hluboce zakořenil v srdci a budu mu vždy fandit a držet palce. Jsem také členem Výkonného výboru Českého florbalu, kde je před námi hodně práce a bude to i dobrá příležitost být stále dostatečně nablízko pardubickému florbalu. Doufám, že to Sokolíci zvládnou v aktuálním boji o udržení nejvyšší soutěže a budou se dále věnovat naplňování svých ambiciózních vizí a cílů.

Chtěl bych touto cestou poděkovat všem v Pardubicích za spolupráci, bylo to 5 krásných let. Díky!