Mládež  |  Mladší žáci  |  26. březen 2020

"Cílem je vychovat zdravé sportovce – kluky a holky s láskou k jakémukoliv sportu a pohybu", říká trenér Honza Černohorský

Jan Černohorský je garantem letošní kategorie mladších žáků a k tomu zvládal letos i pozici asistenta hlavního trenéra mužského A týmu. Ve svém neflorbalovém životě působí na akademické půdě jako docent na pardubické univerzitě. Takže předávání informací a formování nové generace mu není cizí. V nafukovací hale pardubického Sokola se jeho žáci ale nezabývají ekonomickými teoriemi, Honza se z nich spolu s celým realizačním týmem snaží vychovávat hlavně zdravé sportovce.

Jaká byla letošní sezóna mladších žáků? Co na ní bylo nejlepší?

Letošní sezona byla krátká. Jako již tradičně, hráli jsme dvě soutěže. Jednak klasické turnaje v rámci kategorie mladších žáků a pak někteří kluci i turnaje starších žáků, kde se pořádně otrkali a zároveň viděli, že je stále co zlepšovat. Pro některé kluky a trenéry to znamenalo, že se hrálo tři ze čtyř víkendů. Musím rozhodně poděkovat Pepovi Štorkovi, který na všech turnajích byl. Nejlepší pro mě bylo vidět, když kluky trénink baví, dělají vše s radostí, užijí si u toho legraci, ale zároveň se něco sportovního a florbalového přiučují. Jinak kluky asi nejvíc bavily turnaje – tam prostě jen hrají:-). A dál cesty autobusem, včetně závěrečného poděkování z posledních sedaček autobusu „Děkujeme Sokoli Airlines za hladké přistání“.

V kategorii mladších žáků jsou pevně v tréninkovém plánu zařazené i samostatné kondiční tréninky. Jak to kluci vnímají? Kondiční tréninky bez hokejek se obecně za moc oblíbené nepovažují, ne?

Letos máme poprvé kondičního externího trenéra. Byl jsem na pár jeho trénincích a všechny je dělal opravdu zábavnou formou a klukům vysvětloval, k čemu jsou různá cvičení dobrá. Tyto tréninky nemají být dřina jako například u elitních kategorií, kluci se mají jen zlepšovat v pohybu, takže kluky zatím baví.

Jaký je vlastně cíl v této kategorii? Co je to hlavní, co bys chtěl svým svěřencům předat?

Cílem je vychovat zdravé sportovce – kluky a holky s láskou k jakémukoliv sportu a pohybu. A sportovce i ve smyslu umět přijmout porážku, umět reagovat na nesprávná rozhodnutí rozhodčích, tedy obecně umět se chovat, umět vystupovat, umět komunikovat, řešit problémy.

Někteří trenéři považují kategorii mladších žáků za tu, kde by měl už v přípravě mladých sportovců převládnout hlavně florbal. Co si o tom myslíš ty? Jak vůbec vypadá klasický trénink této kategorie v našem klubu?

Florbal už by se v tomto věku měl dostávat v rámci tréninku do popředí, ale rozhodně to nesmí být jen a pouze florbal. V mladších žácích to máme nastavené tak, že ze 4,5 hodin tréninku týdně stráví florbalem kluci asi 2 až 2,5 hodiny. Zbytek jsou pohybové hry, kompenzace a věci, která pomáhají kluky a holky pohybově rozvíjet.

Tréninky mají vždy podobnou formu, aby kluci věděli, co je čeká a my nemuseli vše dlouho vysvětlovat a ztrácet čas. Začínáme vždy hrou na rozehřátí, pak se kluci protahují (sami už znají dost cviků na protažení svalů a rozhýbání všech kloubů, takže zodpovědnost je už na nich), pak v rámci warm-upu jsou různá cvičení na vedení míčku v rychlosti a poté máme kruhový trénink s 4 – 5 stanovišti. Alespoň jednou týdně v jeho rámci zkoušíme různé přeskoky a triky z parkouru, stejně tak zařazujeme nějaká koordinační a silová cvičení na posílení zejména středu těla (s tím mají kluci největší problém). Nedílnou součásti tréninku je hra, v různém počtu hráčů a na různě velká hřiště. A na závěr nezbytná kompenzace – to se vždy kluci hlásí, kdo ji může vést.

Ty ses stejně jako většina garantů kategorií účastnil letos na začátku sezóny výcviku v parkuru. Nic ve zlém, ale v té skupině jsi patřil spíš k těm starším. Jaký to byl zážitek? Použil jsi to pak v sezóně do tréninku?

No, děkuju:-). Já si pořád připadám mladý, na parkour jsem se těšil, skromně si myslím, že mi to docela šlo :-D. Bavilo mě překonávat to, co jsem si myslem, že nejde, nebo co jsem v životě nedělal. A jak už jsem říkal, parkour je nedílnou součástí tréninku, protože koordinace je základ nejen jakéhokoliv sportu, ale životního pohybu obecně.

Takovou perličkou je, že trénuješ svého mladšího syna. Jak to funguje? Nemáte kvůli tomu doma občas třenice?

S mladším synem to je úplně v pohodě. Navíc v kategorii máme tolik dětí, že ho na tréninku občas ani nevidím. Na druhou stranu, rád od něj slyším, co ho na tréninku baví, co ne, v čem si myslí, že se zlepšuje, co mu ještě moc nejde. To mi slouží jako inspirace, na co se zaměřit.

Jedním z bodů, který na tréninku mládeže lze označit za ty nejpodstatnější je, jak jsou kluci podporováni od rodičů a jaká je s nimi spolupráce. To se ve vaší kategorii asi docela dařilo, ne?

Rád bych poděkoval hlavně rodičům, kteří nás vozili na turnaje starších žáků vlastními auty. Bez jejich podpory by to nešlo. Samozřejmě spousta rodičů se chodila dívat na turnaje mladších žáků, kde hrají všichni. Kluci musí vidět, že se na ně rodiče při sportu rádi dívají, že jim fandí, ale na druhou stranu se umějí chovat. Což o rodičích našich dětí platí.

Nejzajímavější sportovní nebo florbalová osobnost podle Jana Černohorského…? ( a proč)

Já jsem jako kluk hrál tenis, doteď ho hraju, takže jednoznačně obdivuju Rogera Federera a Novaka Djokoviče. Kromě neoddiskutovatelných a často neskutečných sportovních dovedností, psychické odolnosti, vášni pro sport, to jsou podle mě osobnosti a vzory s velkým přesahem mimo sport – svým chováním, vystupováním a pokorou ta je podle mě nejdůležitější i v našem Sokolském kodexu)

Z florbalových osobností, které jsem měl možnost osobně poznat, je to pro mě jednoznačně Honza Bílý. To je pro mě prototyp sportovce, svým přístupem k tréninku, trenérům, nadhledem a vtipem, zaujetím a kamarádstvím.