Mládež  |  Přípravka  |  29. březen 2020

"O zábavu máme postaráno téměř každý trénink, jelikož fantazie dětí nezná mezí", říkají trenérky Bára a Eliška

Úplně nejmladší SOKOLI, tedy přípravka, mají rozhodně tu nejlepší trenérskou péči. V čele realizačního týmu stojí Ladislav Štancl, trenér mužů a šéftrenér klubu. A trenérů v přípravce opravdu není málo. O děti a jejich sportovní rozvoj se v kategorii přípravky starají také jediné dvě zástupkyně něžného pohlaví v trenérských řadách – Bára Musilová a Eliška Kuchtová. Ani jedna z nich florbal nikdy nehrála, ale ke sportu mají blízko a u dětí jsou super oblíbené. Na otázky nám obě holky odpovídaly společně.

Báro a Eliško, jak byste zhodnotily tuhle sezónu za přípravku? Tradičně to je naše nejpočetnější a nejhlasitější kategorie. Tak jaký to s dětmi byl rok?

Jako každý rok s těmi nejmenšími, tak i letos jsme si užili spoustu zábavy, vtipných historek, florbalu a her. Účastnili jsme se nejen tréninků, ale i zápasů, které se z větší části pořádaly na domácí půdě v Pardubicích. Těšil nás opravdu velký zájem účastníků, který se výrazně posunul oproti minulým rokům. Dík patří rodičům a trenérům, kteří s přípravkou trávili čas na turnajích.

Jak vypadá tréninková jednotka malého florbalisty v Pardubicích?

V trénincích nám jde především o všestranné zaměření dětí, a to zejména formou hry/zábavy. Nicméně na žádném tréninku nechybí hra s florbalkou. Obvykle jsou děti rozděleny do několika méně početných skupin a ty se dále točí na různě zaměřených stanovištích. První kola jsou zaměřena na zahřátí a dále přicházejí stanoviště ve formě soutěží, štafet, míčových her apod.

Co mají děti ze všeho nejradši? Co je nejvíc baví?

Ještě před samotným tréninkem se hřiště zaplní dětmi s florbalkami, takže odpověď na tuto otázku je zcela jasná, jedná se o florbal.

Další aktivita, která je oblíbená, je jakákoliv hra do které se zapojí trenéři, kde jsou například „chytači“.

Garant kategorie přípravka je šéftrenér Láďa Štancl a ten rád říká, že přípravka má největší realizační tým v celém pardubickém klubu. Kolik vás na naše nejmenší tedy je?

Jedná se o skupinu sedmi členů a těmi jsou Láďa Štancl, Eliška Kuchtová, Bára Musilová, David Petržela, Vojta Kaluža, Šimon Petrjánoš a nejnovější člen Petr Černý.

Sami můžete vidět, že náš tým u přípravky je opravdu početný a díky tomu, můžeme tvořit zajímavější/náročnější program tréninkové jednotky.

Tímto směrem bychom rády všem členům poděkovali za super spolupráci a atmosféru, kterou jako trenérský tým tvoříme. DÍKY!

V přípravce je více než 60 dětí ve věku od 5 do 8 let, předpokládám, že nebudete mít nouzi o zábavu. Vybavíte si nějaké úsměvné nebo vtipné momenty?

O zábavu máme postaráno téměř každý trénink. Jelikož fantazie dětí nezná mezí. Za hezké momenty považujeme přání ke svátku či narozeninám, kdy oslavenec na konci tréninku rozdává bonbóny či jiné sladkosti. Děti vytvoří zástup a jednotlivě mu každý říká originální přání.

Každý měsíc vídáme na klubovém instagramu a facebooku fotky a videa z plnění Sokolského kodexu. Které body byly podle vás pro děti nejzajímavější nebo se je podařilo zvlášť dobře zpracovat?

Některé body ze Sokolského kodexu nejsou pro děti z přípravky jednoduché na pochopení, proto se snažíme udělat body zajímavě. Velkou část tvoří videa, která jsou zábavnější formou pro děti. Díky takové názornosti těmto bodům lépe porozuměly. Za nejvíce zajímavé a propracované považujeme bod „Odvaha“ a „Pokora.“

Z několika interních informací vím, že přípravka si umí zajistit docela vypečený catering na turnaje. CO je na tom pravdy?

Ano, to je pravda. Jednalo se o turnaj před Vánocemi, kde rodiče donesli různé pochoutky k doplnění energie dětí při turnaji. Touto cestou bychom jim rádi ještě jednou moc poděkovali ať už za catering, či skvělou podporu na turnajích.

Co je podle vás to nejsložitější na trénování nejmladší Sokolů?

Za nejsložitější možná i nejtěžší považujeme udržet pozornost dětí a určitou motivaci. Nicméně díky početnému trenérskému týmu si myslíme, že se nám to daří velice dobře a děti i my si tréninky užíváme.

A co by si podle vás měly hlavně z přípravky děti do svého dalšího florbalového i neflorbalového života odnést?

Byly bychom rády, kdyby si odnesly prvky všestrannosti, která se jim určitě neztratí i v dalších sportech. Dále je to týmový duch, nová přátelství, pozitivní a nové zkušenosti, a především chuť pokračovat dál ve florbalu či jiném sportu.

Ty sama jsi florbal závodně nikdy nehrála. Jak ses dostala k nám do klubu na trenérskou pozici?

Bára: Ano, florbal jsem závodně nikdy nehrála. V minulosti jsem působila jako tenisová a kondiční trenérka v Chocni a práce s dětmi ve spojení se sportem mě vždy velmi bavila, takže na základě toho mne oslovil Láďa Štancl s nabídkou stát se jedním z trenérů přípravky. V této kategorii působím už třetí sezónu a jsem moc ráda za tuto příležitost, díky které jsem poznala i spoustu skvělých lidí!

Eliška:

Je pravda, že florbal jsem nikdy závodně nehrála, ale myslím, že jsem k němu měla vždy blízko. Například už jen z toho důvodu, že ho hraje můj přítel. Já sama mám ke sportu blízký vztah a ve spojení s oborem, který studuji na vysoké škole, jsem trénování dětí brala jako výzvu. Předminulý rok jsem kontaktovala Láďu, zda by se jim nehodila pomoc do trenérského týmu a nyní je to již druhá sezóna, co jsem jeho součástí.