Aktuální zprávy  |  A-tým  |  17. duben 2020

PARDUBICKÁ BRANKÁŘSKÁ OPORA JAKUB LEVÍNSKÝ KONČÍ. ZASTAVILA HO ZRANĚNÍ RAMEN.

PARDUBICKÁ BRANKÁŘSKÁ OPORA JAKUB LEVÍNSKÝ KONČÍ. ZASTAVILA HO ZRANĚNÍ RAMEN.

Stálice pardubického brankoviště od roku 2012, odchovanec klubu a v neposlední řadě akademický mistr světa Jakub Levínský se rozhodl ukončit florbalovou kariéru. „O konci v pardubickém áčku už jsem chvíli uvažoval, hlavně vzhledem ke zranění, které se mi znovu obnovilo. Doléčení, které bude asi na delší dobu, rozhodlo o tom, že už moc důvodů pro setrvání není,“ vysvětluje sedmadvacetiletý gólman.

„Levík“ – tak zní přezdívka pardubického brankáře – již několik sezón bojuje s bolestmi a zraněním ramen. Před play-down letošního ročníku si bohužel zranění obnovil a rekonvalescence si vyžádá dlouhou dobu „Kuba řeší problémy s rameny již několik sezón, i přes cvičení a velkou snahu o rehabilitaci se to ale spíš zhoršovalo a letošní zranění udělalo takovou nepříjemnou tečku. Zdraví hráčů by mělo být na prvním místě, takže Kubovo rozhodnutí je určitě pochopitelné,“ říká fyzioterapeutka Sokolů Kateřina Levínská.

Kuba patří mezi odchovance klubu a je bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností posledních let. Jako gólman byl v podstatě u všech zásadních okamžiků pardubického florbalu – návratu do extraligy v roce 2013, premiérového play-off v sezóně 2017/2018, úspěchů na turnaji Czech open i vítězství v Poháru českého florbalu. Celkem v kolonce odchytaných zápasů nabíral Jakub Levínský v ʺAʺ týmu 134 utkání. „Levík patří mezi stálice naší novodobé historie a je brankářem s největším počtem odchytaných utkání v našem klubu, což už samo hovoří o tom, jak velký hráč odchází. Svoji pozici si musel tvrdě vybojovat a doslova vysedět v konkurenci dalších brankářů. Troufám si tvrdit, že zejména díky jeho výkonům se v Pardubicích před dvěma lety hrálo první play-off. Bohužel jeho vleklé zdravotní problémy ho dovedly až k tomuto rozhodnutí, které samozřejmě naprosto respektujeme a chápeme,“ říká generální manažer klubu a nový trenér ʺAʺ týmu Martin Zozulák.

Poprvé se Jakub Levínský objevil v brankovišti mužského týmu v ročníku 2012/2013, když Sokol bojoval o návrat z první ligy do nejvyšší soutěže. Od té doby na soupisce mužského týmu už nikdy nechyběl, trpělivě čekal na svou příležitost a když přišla, chytil jí za pačesy a postupně se z něj stala opora týmu. Jeho největším osobním sportovním úspěchem je bezesporu zlatá medaile z Akademického MS 2018. „Akademické MS pro mě bylo skvělé v tom, že jsem si v životě poprvé zkusil, jaké to asi má profesionální sportovec, který na takové akci řeší v podstatě jen stravu, taktickou přípravu a samotný sportovní výkon. Zažil jsem spolupráci s jinými hráči, a navíc jsme ještě vyhráli, což byl samozřejmě úspěch a zážitek, který nám nikdo nesebere. Ale zároveň to bylo asi naposledy, kdy jsem byl spokojený s tím, jak hraju,“ vzpomíná pardubický brankář.

I v kabině bude osobnost tmavovlasého gólmana chybět, nebál se říct, co si myslí, i když to bylo nepříjemné, ale nechyběl mu ani smysl pro humor. „Levíka znám od starších žáků. Vypracoval se ve skvělého gólmana. Nikdy nezkazil žádnou legraci, vždy se účastnil týmových akcí. Moc si na něm vážím toho, že se nebojí říct svůj názor. Určitě bude chybět celé kabině – jeho občasné házení helmou, popichování, že židle chytá lépe než on, jeho knírek při akci Movember, nebo jeho legendární sjezd na běžkách  Rád bych mu za celý tým popřál hlavně hodně štěstí v osobním životě a pevné zdraví,“ loučí se za celý tým kapitán Radek Formánek.

Kuba se v pardubickém klubu potkal snad s každým trenérem a gólmanem, který jakkoliv zasáhl do florbalového dění. Na některé z nich se podle Levíkových vlastních slov určitě nedá zapomenout a patří jim také velký dík: „Vzhledem k tomu, že celý život hraju jen v Sokole, vím, jak moc se změnil nejen klub samotný, ale i jednotlivé kategorie a ʺAʺ tým, protože jsem tím vším prošel. Proto bych chtěl poděkovat všem lidem se kterými jsem se v Sokole potkal. Ať už jde o první trenéry Karla Brychtu a Radka Cibereho, kteří mě naučili mladších žácích, že střely bolí, Adama Šťastného, který mi v rezervním týmu starších žáků řekl, že možná budu jednou hrát extraligu, když se budu snažit (smích) a všem dalším, to by bylo na dlouho. Dále bych chtěl poděkovat ostatním gólmanům a trenérům gólmanů Víťasovi a Martinovi Paukrtovi, s kterými jsem v áčku hrál, primárně Honza Pipek mě pravidelným uzemňováním a ponižováním celkem slušně vycvičil (smích) a pak klukům, se kterými jsem poslední roky hrál. Díky kluci za všechny zážitky!“

Jakub Levínský za roky ve florbale získal spousty zkušeností a v posledních letech je předával i jako trenér mladších brankářů a vedení klubu ví, že takovou osobnost by byla škoda ztratit „Věřím, že naše cesty se úplně nerozešli a na spolupráci s ním například v trenérské rovině ještě navážeme. Za vše, co pro náš klub odvedl patří Kubovi obrovské díky!“ uzavírá Martin Zozulák.

Rozhovor s odcházejícím brankářem Jakubem Levínským pro vás připravujeme v dalších dnech.