Rozhovory  |  Dorostenci  |   9. květen 2020

"Přechod mezi dorostem a juniorkou je asi ten nejtěžší", soudí sokolský talent Petr Křinka

V pardubickém klubu se v mládežnických kategoriích scházejí florbaloví šikulové z celého kraje. Jedním z nich je i Petr Křinka, který patří k prvním odchovancům sokolské florbalové akademie a momentálně střílí góly v dorostu pod vedením trenéra Milana Koubka. Pár zápasů si Petr zahrál i v juniorském týmu a jeho florbalová kariéra má slušně našlápnuto. Jak se dá spojit hraní se školou a jaké je vysněné florbalové angažmá pardubického odchovance se dozvíte v rozhovoru.

Péťo, my dva se sice známe, ale i tak se nám na začátek trochu představ.

Ahoj, jmenuju se Péťa Křinka, je mi 16 let, hraju za tým dorostenců a chodím na základní školu v Přelouči. Jsem fanouškem Liverpoolu a Boston Bruins. S klukama si rád zahraju FIFU a nebo NHL. K mým nejoblíbenějším jídlům patří poctivá svíčková od babičky.

Jak bys hodnotil letošní dorosteneckou sezónu?

Letošní sezónu hodnotím kladně, bylo tam plno pozitivních momentů a věci, které se povedly. Na co rád vzpomínám, tak jsou určitě zápasy v Pardubicích, protože tam jsme sehráli dvě nejlepší utkání v celé sezóně. Moc mě mrzí, že sezóna musela skončit dřív, protože nás v play off čekala Mladá Boleslav a s tou by to byla zajímavá série.

Sezonu bohužel končila karanténa a zákaz hraní. Jak jsi to vnímal? Mrzelo tě to? A jak vůbec prožíváš to, že nemůžeš do školy, nemohl jsi na tréninky…?

Tak jak jsem řekl, mrzelo mě to, že sezóna se nedohrála, ale není to poslední sezóna a zdraví hráčů a diváku je důležité. Co se týče tréninků a školy, tak tréninky máme individuální a styl vyučování takhle doma mi docela vyhovuje.

Jak dlouho hraješ florbal? Začínal jsi tady u nás?

Florbal hraji již 9 let a s florbalem jsem začínal v klubu Orel Přelouč.

Proč jsi přestoupil z Přelouče do Pardubic?

Z Přelouče jsem přestoupil kvůli tomu, že jsem se chtěl posunout zase o krok dál a nabírat nové zkušenosti.

Ty jsi jeden z prvních odchovanců pardubické florbalové akademie. Co ti to do florbalového života dalo? Jaké byly tréninky v akademii, co tě bavilo nejvíce a co nejméně?

Akademie mi dala spoustu zkušeností a jsem rád, že jsem měl tu možnost se stát její součástí. Byl to hrozně velký rozdíl oproti starším nebo mladším žákům. V akademii se nám trenéři věnovali mnohem víc a když nám něco nešlo, tak byli schopní si nás vzít stranou a natrénovat to s námi nebo probrat, kde je problém. Nejvíc mě bavila asi hra 1 na 1 na malém prostoru. Co jsem ale nemusel, tak to byly kondiční tréninky.

Akademii trénuje jako hlavní trenér Martin Zozulák, ten bude tuhle sezónu trénovat ʺAʺ tým. Jaký je podle tebe Martin trenér?

Zezi je jeden z nejlepších trenérů, kterého jsem ve své kariéře potkal. Věřím, že dovede ʺAʺ tým co nejdál.

Letos se ti povedlo odehrát i pár zápasů za juniory, přestože jsi pořád dorostenec. Jak velký to byl skok? Jaké jsou hlavní rozdíly mezi juniory a dorostenci?

Skok je to velký. Podle mě je to nejtěžší přechod mezi kategoriemi, už jen tím, že kluci jsou starší a větší a hra v juniorce je už na jiné úrovni, než v kategoriích pod ní.

Nesmíme ale kvůli florbalu zapomínat i na školu. Jaké máš studijní plány? Co bys rád studoval? Co tě ve škole nejvíce baví a co bys naopak vyřadil z osnov?

Plány jsou takové, že v první řadě chci dokončit základku a pak se chci dostat na stavební školu. Dál se uvidí. Ve škole mě nejvíc baví samo sebou asi tělocvik, ale co opravdu nemám rád, tak je chemie.

Jaké jsou tvoje florbalové ambice? Vysněné angažmá? Kam bys to rád dotáhl?

Chtěl bych se stále zdokonalovat a jednou si zahrát ve švýcarském týmu Wiler Ersigen.

Kdo je pro tebe největší florbalový nebo sportovní vzor?

Určitě Jaromír Jágr, protože on je důkazem, že i v 48 letech se dá hrát na nejvyšší úrovni. Proto má můj obdiv a je mi vzorem.