Rozhovory  |  A-tým  |  25. listopad 2021

Ladislav Štancl: Musíme se posouvat dál a nedělat kroky zpět

Ladislav Štancl: Musíme se posouvat dál a nedělat kroky zpět

Po třech sezónách u “A” týmu se Ladislav Štancl vrátil k mládežnické kategorii. Přesněji k nejstarší z mládežnických, stal se trenérem juniorského týmu. Jak vnímá rozdíly juniorského a mužského florbalu, povedenou kvalifikaci, ale také nepovedený vstup do základní části popisuje v rozhovoru.

Juniorský tým trénuješ po třech letech strávených u “A” týmu. S čím jsi do této nové výzvy šel?

Vyplynulo to z postupného tvoření realizačních týmů u mládeže, které vždy vytvářím a komunikuji s trenéry hodně dopředu, aby každá sezóny byla opravdu připravená. Šel jsem do toho s tím, že chci přenést na hráče nadšení a radost ze sportu a florbalu, od kterého měli opravdu dlouhou a nucenou pauzu. Zároveň jsem se na tuto práci velmi těšil, protože mě naplňuje podílet se na rozvoji mladých a vidět jejich pokroky, i když je někdy opravdu náročné smířit se s tím, že pokrok není tak rychlý, jak bychom si my trenéři přáli. A druhá věc, se kterou jsem do toho šel, bylo vytvoření fungujícího týmu, kde si hráči budou uvědomovat svou zodpovědnost za hru, která je jejich, ne nás trenérů, my jsme prostředníci a pomocníci pro hráče, aby měli možnost jejich hru co nejvíc rozvíjet.

Jaký je největší rozdíl mezi trénováním mužské a juniorské kategorie?

Ten největší rozdíl je v tom, že není takový tlak na výsledek a můžeme se opravdu věnovat rozvoji hráčů po všech stránkách. I když z tohoto trochu vybočuje kvalifikace, která se hraje hned na začátku, kde o ten výsledek jde, pokud se chceme měřit s těmi nejlepšími a tím pádem ještě více podpořit růst hráčů. Takže když mi v některých situacích vyletí tepovka pod hranici infarktu, můžu se hned uklidnit vědomím toho, že společně rosteme bez ohledu na výsledek. Dalším rozdílem, který vnímám já osobně, je pak to, že v juniorské kategorii je více spontánnosti a bezprostřednosti, což se dá dobře využít při vytváření týmové atmosféry. Naopak je pak ale těžší naučit hráče tomu, že florbalový výkon není jen o kondici a umění s florbalkou, ale i přemýšlení nad sebou samým a vlastním nastavení pro podávání co nejlepšího výkonu. I na tom postupně v průběhu práce s juniory pracujeme a je vidět, že je to pro ně něco nového, takže to chce hodně trpělivosti od nás všech.

Hned v úvodu sezóny jste s týmem splnili dílčí cíl, postup z kvalifikace. Jak kvalifikaci hodnotíš?

Vzhledem k tomu, že se nám povedlo postoupit z prvního místa, tak jednoznačně kladně. Mám radost z toho, jak jsme kvalifikaci zvládli herně i mentálně, protože to rozhodně nebylo nic jednoduchého. Zápasy šly ve velmi rychlém sledu a nebylo příliš prostoru pro trénink nebo přípravu mezi zápasy. Velmi pozitivní bylo, jakým způsobem jsem se na hřišti i mimo něj prezentovali, tak jsem viděl, že hráči začínají chápat naši cestu a postupně jí věřit. Zpětně mě mrzí pouze zápas v Brně, který se nám herně příliš nepovedl a také to, že jsme nemohli odehrát poslední zápas kvalifikace doma, protože hráči Otrokovic nepřijeli. Jsem si jistý, že bychom zápas zvládli a hráči by si to následně v šatně řádně užili tak, jak to má být. Myslím si, že i současné výkony týmu dokazují, že jsme ve skupině A právem, takže si to teď vynahrazujeme po každé výhře a ceníme si toho o to víc.

Zároveň bych ke kvalifikaci rád dodal, že si nesmírně cením toho, jak jsme jí všichni zvládli jako tým. Na hráčích bylo vidět, že chtějí tento cíl splnit bez ohledu na to, jestli jsou zrovna na hřišti nebo hraje někdo jiný. To rozhodně nebereme jako samozřejmost a byl to jeden z faktorů, proč se to takto povedlo.

V úvodním dvojkole v Ostravě ale přišel pro tým krutý pád do reality nejvyšší soutěže, schytal dva velké debakly. Kde byl problém?

Problém byl úplně ve všem. Tvrdý náraz do reality. Hned na úvod jsme hráli dvojzápas s týmy, které patří do špičky celé soutěže a nebyli jsem na to vůbec připravení. Zaostali jsme ve všech herních činnostech. První zápas z Ostravou z naší strany nebyl herně takový průšvih, ale nakupili jsme obrovské množství chyb a shořeli v zakončení. A zjevně nám nesvědčil ostravský vzduch, protože druhý den jsme byli na hřišti zcela zbyteční a Vítkovicím zápas opravdu odevzdali. Tam jsme si všichni ukázali, jak přesně by to vypadat nemělo a jsem si jistý, že si to uvědomili i hráči. Byli jsme tam přesně tím, čím hráči být nechtějí a dali si to jako své týmové motto, bohužel nepublikovatelné (úsměv). Důležitá byla diskuse hráčů po zápase a fakt, že jsme si řekli, že je třeba se z toho poučit a přiznat si, na čem je třeba nejvíc pracovat. S oběma soupeři nás čekají zápasy před Vánocemi a bude to pro nás zrcadlo, zda jsme se od prvních zápasů posunuli a o kolik. Nejen výsledkově, ale především herně a v působení na hřišti i mimo něj.

Po zápasech v Ostravě a Vítkovicích ale začal tým válet, z následujících sedmi zápasů zvítězil v pěti. Co se změnilo?

Nutno podotknout, že se změnila kvalita soupeřů, protože kvalita Ostrava a Vítkovice byli opravdu trochu jinde. Ale z týmu v dalších zápasech bylo cítit odhodlání napravit dojem a ukázat, že umí zabojovat a hrát na patřičné úrovni. A zápasy byly z naší strany opravdu o něčem jiném a najednou jsme dokázali držet krok i s týmy, které na tom jsou výkonnostně lépe a vyhrát třeba na Spartě nebo v posledním zápase na půdě Panthers Praha. Každé výhry v této soutěži si ceníme a celý tým pochopil, že pokud chceme v těchto zápasech bodovat, tak je potřeba podat maximální výkon a nemít žádný výpadek. Ten jsme měli například na Chodově, kde jsme se dostali do vedení 2:0, ale pak se začali bát a dovolili, aby nás dostihla pověstná Csaplárova past. Doufám, že přílišný respekt a strach už hráči zahodili po zápase s Mladou Boleslaví, kterou jsme po ustrašené první třetině dokázali přehrát a chyběl kousek, abychom zápas otočili. Konkrétně v tomto zápase jsem si uvědomil, jaký pokrok hráči od letní přípravy udělali a jak moc důležité v tom jsou právě tyto těžké zápasy, které můžeme hrát.

Jaký je momentálně týmový cíl do pokračování sezóny?

Momentálně je naším cílem se stále zlepšovat krok po kroku a v každém zápase odevzdat maximum. Čekají nás nyní čtyři opravdu těžká utkání, ve kterých je potřeba navázat na výkony z předešlých zápasů, abychom se mohli posunout dál a neudělali krok zpět. Chceme dál pracovat s hráči na vnímání sportovního výkonu a přijímání zodpovědnosti za to, jak vypadá naše hra, protože je to jejich hra. Až se bude blížit konec základní části, což se při našlapaném rozpisu soutěže v podstatě po Vánocích, tak se budeme snažit co nejlépe připravit na nadstavbu a play-off.