Míro, po pěti letech opouštíš pardubický kádr. Jak vnímáš konec v našem klubu?

Po těch letech, co jsem do Pardubic jezdil skoro každý druhý den, je to hrozně těžké. Bude mi to moc chybět, přece jen jsem byl nějaký čas součástí klubu, který mi přirostl k srdci. Ale život jde dál, pro mě tahle životní kapitola skončila a já musím otevřít další.

Na co ze svého pardubického působení budeš vzpomínat nejraději?

Pro mě je největším zážitkem sezóna 2012/2013, ve které jsme se vrátili do nejvyšší soutěže. Naše tehdejší cesta vyřazovacími boji je pro mě vůbec největším zážitkem v kariéře. Ale je těžké vybrat jednu věc, každá sezóna byla něčím úžasná. Kdybych měl psát o všem, na co budu vzpomínat, tak by to bylo na knížku (smích).

Co bys z paměti naopak nejraději vymazal?

Nerad vzpomínám na první sezonu v Pardubicích, protože se spadlo, což jsem nesl velmi těžce. Ještě teď mám v hlavě čtvrtý zápas s Bohemkou, ve kterém jsme před třetí třetinou vedli snad o tři góly a nakonec stejně prohráli.

S pardubickým florbalem ses rozloučil, jakým směrem se nyní bude ubírat tvá další kariéra?

Vše je stále otevřené a dokud nebude nic potvrzeného, tak bych o tom nerad mluvil. Po těch letech se už těžko hledá motivace, ale až bude ten správný čas, tak se to všichni dozví.

Máš na závěr nějaký vzkaz pro naše fanoušky?

Bylo mi ctí hrát a nastupovat před tak super fanoušky, jaké Sokol má. Budu na ně strašně rád vzpomínat, hlavně na okamžiky, kdy Dašická praskala ve švech. To jsou okamžiky, na které nikdy nezapomenu. Děkuji jim za to, že s náma byli v okamžikách, kdy se dařilo, ale především i když se nedařilo.