Ve finále na Czech Openu se mu podařil husarský kousek. Hlavní trenér Sokola Pardubice Martin Czeczinkar totiž nedostal jen stříbrnou medaili za druhé místo, ale také zlatou za to první. U juniorské reprezentace totiž působí jako kondiční trenér. Co ho díky tomu čeká, jak se těší na nadcházející extraligový ročník, a spoustu dalšího se dočtete v obsáhlém rozhovoru.

Sokol má za sebou dva turnaje, během kterých jste stál na střídačce jako hlavní trenér. Byl jste si na Czech Openu za zády hráčů jistější?
Rozhodně se mi na tomto turnaji na střídačce stálo líp, a to nejen z toho důvodu, že tam vedle mě byl asistent Adam Filip. Kluky už jsem během letní přípravy stihnul poznat, společně jsme na Czech Open dřeli a cítil jsem se daleko lépe.

Jak se vlastně zrodila myšlenka, že Adam Filip by mohl plnit roli vašeho asistenta?
Hlavním důvodem Ádova působení na lavičce je bohužel jeho smolné zranění na začátku přípravy. Napadlo nás to prakticky ihned, asistenta jsme sháněli delší dobu. On kluky zná dost dlouho a já s ním hrával už od juniorky. Jeho největším přínosem je pomoc ve hře obráncům. To znamená, že si můžeme úlohy na střídačce rozdělit. On se věnuje defenzivní stránce hry, já naopak spíše útočníkům. To samé se týká i oslabení a přesilovek. Má také určitý náhled na soupeře, takže je pro mě cenný v informacích z předchozí sezony.

Stáli jste vedle sebe už osm utkání, jak se vám jako váš parťák zamlouvá?
Oba jsme se shodli na tom, že se oba výborně doplňujeme. Ve většině věcí spolu souhlasíme a je dobré, že máme stejnou vizi u hráčů, takže postupujeme ve všech věcech jednotně. Vycházíme spolu na střídačce i lidsky, takže naše spolupráce je zkrátka parádní. (usmívá se) Rozhodně je ale ještě na čem pracovat.

Cílem letošního Czech Openu bylo vyzkoušet nové herní systémy. Sedlo si všechno jak mělo, nebo jsou zde ještě nějaké rezervy?
Cílem bylo odehrát maximum zápasů, tak aby byl čas právě na zkoušku oněch nových systémů a nejrůznějších herních variant, takže to jsme splnili. Kluci na tento turnaj makali tři týdny a ve hře to prokázali, takže za mě je všechno v pořádku. Letos chceme hrát trochu jinak, než byli hráči dosud zvyklí a to zatím klape.

Na hráčích byla během celého turnaje vidět chuť vyhrávat a turnaj si užívali. Jak byste ohodnotil jejich přístup ke všemu mimo mantinely?
S asistentem jsme se shodli, že kluci šlapou na 100 %. Nejen na Czech Openu, ale i během celé letní přípravy. Co se týče jejich přístupu, nedá se vytknout vůbec nic. Před turnajem jsme si jasně řekli, co je naším cílem a hráči věděli, že selhání jedince znamená selhání celého týmu. Vzali si to k srdci, táhli za jeden provaz nejen na palubovce a výsledkem je stříbrná medaile. (usmívá se)

Že táhli za jeden provaz, o tom jsem se na turnaji sám přesvědčil. Jak jste třeba vnímal, když hráči na finále Martinu Zozulákovi spontánně popřáli k narozeninám? O tom realizační tým vůbec netušil…
To byl opravdu hezký moment! Nechci se dotknout ostatních klubů, ale pořád zastávám názor, že nikde jinde v extralize nefunguje tak rodinná atmosféra jako u nás. Dá se říct, že mě to ani tolik nepřekvapilo, tohle je pro Sokol typické… kluci fungují jako jeden člověk a tohle jsou opravdu krásné chvíle, co na to říct – to jsou prostě Pardubice.

Martin Zozulák je bezesporu ikonou klubu. Zapojuje se on, nebo třeba i další lídr týmu Karel Brychta do práce realizačního týmu při zápasech?
Karel patří k nejzkušenějším hráčům v celé extralize. Letos odchodil jednu z nejlepších letních příprav, kterých se kdy zúčastnil a i tohle kluci vnímají. Když vidí, jak dře nejstarší a nejzkušenější hráč týmu, tak se nechají strhnout a chtějí se mu vyrovnat, to je super. Nejdůležitější role Karla spočívá v komunikaci s rozhodčími, kdy řeší všechno on a ostatní hráče od sudích odhání, aby nedošlo k zbytečným excesům.

Co Martin Zozulák?
To je lídr týmu. Dokáže si vzít slovo a kluky uklidnit v důležitých momentech. Na společných meetingách a trénincích všemu dodává lehkost a týmového ducha. Také je velice platným pro mladé hráče, je zkrátka nepostradatelný.

Mezi mladými hráči zvýšil konkurenci Petr Němeček, který přišel bojovat o místo ze Sparty. Jak vnímáte reakci mladíků na to, když je nepostavíte do zápasů, jako třeba Dominika Chmelaře do posledních utkání?
Na Czech Openu jsme chtěli dát prostor všem hráčům, každý odehrál polovinu zápasů. Je pravda, že Petr konkurenci zvýšil, ale je důležité, aby to kluky nakoplo. Co se týče Dominika, líbilo se mi, že když jsem ho posadil a řekl mu, proč nehraje, tak to přijal. I když měl na tribuně rodiče, byl plnohodnotnou součástí týmu na střídačce a kluky hecoval. Toho si moc vážím, je nesmírně důležité, aby každý hráč přijal svou roli.

Jak vnímáte příchod Tomáš Hauschkeho, který vyztužil obranné řady?
Dal by se porovnat s Danielem Škeříkem. Měli jsme u něho malý otazníček, protože v tréninku to nebylo úplně optimální, ale ihned po první buly na Czech Openu bylo všechno jinak. Famózně pracoval s míčkem, koncentroval se na hru, chodil do soubojů, komunikoval s hráči… zkrátka předvedl přesně to, co jsme chtěli vidět. Doufám, že to takhle bude pokračovat.

Nakousl jste Daniela Škeříka. Ten odehrál famózní turnaj a výrazně si tak řekl o místo v základní sestavě…
Je to pravda. Podával naprosto skvělé výkony a je to pro nás s Adamem v současné době největší příslib do budoucna. Během celého turnaje byl pouze u jediné inkasované branky, je to skvělý technicky vybavený hráč a určitě má na to, aby se objevoval v základní sestavě během sezóny. Přál bych mu také start v juniorské reprezentaci.

Pojďme se podívat také na gólmany. Během absence Zdeňka Tvrdého si o slovo řekl Roman Vítek…
Co se týče Romana, tak ten dlouhodobě prokazuje stabilitu a jistotu v zákrocích. To samé se dá říct i o Levíkovi (Jakub Levínský). Každý si nejen během Czech Openu vybral své slabé i silné chvíle a pořád nejde jasně říct, kdo bude číslo jedna. Chceme také dát šanci Zdendovi, který se momentálně zotavuje po zranění. Měl by si zachytat na nadcházejícím Sokol Cupu.

Co v případě, že Zdeněk Tvrdý se do přípravy zapojit nestihne. Kde potom pro něj vznikne prostor?
Je pravda, že to není jednoduchá situace. Tady se nedá nic předvídat a každý musí počkat na svou chvíli. Bude chytat ten, kdo bude nejlépe připraven po všech stránkách.

Podívejme se zpět na tým jako celek. Filip Bahník říkal, že nejtěžší zápas na Czech Openu pro něj byl čtvrtfinálový souboj s Litvínovem, viděl jste to ze střídačky také tak?
Těžko říct. S Litvínovem jsem kdysi hrál o postup do extraligy, takže ho trochu znám. Kluci taky, věděli jsme, že je to nepříjemný soupeř. V zápase se dlouho čekalo na první gól a bylo důležité, že jsme se tím nenechali rozhodit a pořád jsme se drželi své hry. Díky naší trpělivosti přišly góly a mohli jsme slavit postup do semifinále, kde jsme sehráli neméně těžký zápas s Brnem.

Na turnaji přišly dvě prohry a obě se stejným soupeřem. V čem byste viděl hlavní příčinu toho, že reprezentace vás dvakrát porazila?
To je hodně těžká otázka. Repre hrála zkrátka to, čeho se rok a půl drží, hráli skvěle takticky, zvládali protiútoky, zvládali skvěle osobní obranu… Nám naopak nepřálo štěstí, přihrávky kluků sjížděly z čepele, netrefovali jsme prázdnou bránu a hráli jsme díky tomu trošku v křeči. Vzhledem k tomu, že se hrálo dvakrát dvacet hrubého, tlačil nás čas a naše hra postrádala potřebnou lehkost. Nezbývá, než našemu soupeři pogratulovat ke dvěma výhrám.

Reprezentace hrála v obou zápasech osobní obranu na Martina Zozuláka. Jak se takové utkání hraje, když je nejlepší hráč neustále střežen?
Počítali jsme s tím. V prvním zápase to bylo zezačátku možná trochu frustrující, ale potom jsme se s tím vyrovnali. Nakonec to mělo i výhody, protože Martin na sebe navázal jednoho, nebo dva hráče a tím vznikl prostor pro jiné. Určitě to nebyl hlavní problém v naší hře.

Jste členem realizačního týmu u obou družstev, nebylo to pro vás na turnaji těžké?
Na Czech Open jsem přijel hlavně jako trenér Sokola Pardubice, celý čas jsem strávil s tímto týmem, chtěl jsem s ním udělat úspěch a snažil jsem se na to příliš nemyslet. Na druhou stranu ale nemůžu být jednostranný – jsem spokojen i s hrou reprezentace, doufám, že to zúročíme na nadcházejícím mistrovství světa.

Určitě ale proběhlo nějaké špičkování, že?
Je jasné, že bez toho se to obejít nemohlo. Proběhly sázky o běhání na 400 metrů a podobně. V Pardubicích do mě taky pořád šťouchají, takže doufám, že už to brzy přestane. (usmívá se)

Vyhlásil jste nějakou sázku i vy sám?
Ano, na soustředění s reprezentací budu muset zaběhnout jednu čtyřstovku pod minutu, jsem na sebe zvědavý. (směje se)

Co vám jako první prošlo hlavou, když jste se dozvěděl, že ve finále se potkají právě tyto dva týmy?
Kvalitní zápas. Svižné a technické utkání a hlavně odveta za nepovedený osmifinálový souboj. Ta se ale bohužel nekonala.

Jen tak někomu se nepodaří ve finále vyhrát obě medaile. Jaké pocity ve vás převládaly, když jste přebíral stříbro i zlato zároveň?
Byl to dobrý pocit. Do finále jsem šel s tím, že získám obě medaile a bylo to vážně super, když jsem si šel nejdřív pro jednu a potom pro druhou placku. Každá má něco do sebe. Užíval jsem si to, že na obou stranách jsem měl kamarády a lidi, se kterými spolupracuji během roku, takže to byla fakt paráda.

Obě medaile tu máte sebou, koukáme na ně… která je pro vás cennější, bez ohledu na to, že jedna je zlatá a druhá stříbrná?
Těžko říct, u každé mám jiné zásluhy. Více si ale vážím té stříbrné, protože to je moje první medaile z většího turnaje, které jsem dosáhl jako hlavní trenér. Byla to první větší akce s týmem a beru to jako obrovský úspěch. Je ale potřeba neusnout na vavřínech a tvrdě pracovat dál.

Tvrdě pracovat dál bude Sokol na nadcházejícím soustředění, které bude posledním před sezónou. Co bude jeho hlavní náplní?
Bude důležité vrátit se zpět do práce, žádná medaile nám už na krku nevisí a teď jde teprve do tuhého. Budeme chtít složit jednotlivé formace tak, aby se spolu kluci naplno sehráli a mohli v sezóně pracovat na 100 %. Také potřebujeme zapracovat na hře pod tlakem a na obraně.

Když jste přišel do Pardubic, tým jste ještě pořádně neznal a říkal jste, že je ještě brzy mluvit o nadcházející sezóně. Jak je to teď, když už máte odtrénováno x hodin a kluky znáte?
Teď jsem ve fázi, kdy se na extraligovou sezónu těším neskutečně. Už vím, jak fungují jednotliví hráči a všechno už bude jen gradovat. Chtěl bych tým dovést, co nejdál to půjde a zodpovědně připravovat kluky na každý zápas. Mezi trenéry a hráči funguje zpětná vazba, navzájem si věříme a snad to bude fungovat i v lize.

Máte nějakého extraligového soupeře, na kterého se vyloženě těšíte?
Na Bohemians a Ostravu. Potřebuju pánům na střídačce vrátit porážku z Czech Openu. (směje se)