Současní florbalisté, kteří se narodili v roce 1990 a dříve, za sebou mají většinou komplexní sportovní průpravu. Florbalové možnosti nebyly zdaleka na dnešní úrovni, a tak se cesta k děrovanému míčku hledala mnohem hůř. Nejinak to bylo v mládí Filipa Bahníka. „Začínal jsem asi jako většina kluků u fotbalu. Do toho jsem ještě dělal atletiku. Až v roce 1998 přinesla mamka domů přihlášku na tenkrát nepříliš známý sport. Pamatuji si, že se mi do florbalu zezačátku příliš nechtělo, ale postupem času si mě získal, až se stal mojí prioritou," popisuje své začátky Bahník.

Florbal se dostal dokonce až před školní zájmy. „Ale to nebyl jen florbal. Byl jsem pěkný lajdák a dával jsem přednost všemu ostatnímu, jen ne škole," dodává absolvent Střední školy managementu obchodu a služeb v Pardubicích. Sedmadvacetiletého pardubického střelce nyní zaměstnává jeden ze zdejších dodavatelů vzduchotechniky.

Když Sokol vyhrál v roce 2007 Czech Open, byl Filip Bahník právě na začátku své štace v A týmu. V tehdejším kádru patřil mezi benjamínky. „Na zlatou medaili z tohoto turnaje vzpomínám asi nejraději, protože zde byla tenkrát skvělá parta," myslí si fanoušek fotbalové Sparty a Realu Madrid. On sám se poté stal jedním ze základních stavebních kamenů A týmu. „Podle mého skončilo hodně hráčů dřív, než museli. Třeba takový šikula Radek Cibere s námi mohl hrát klidně doteď. Florbal však jde již pár let hodně nahoru, zabírá nám to mnohem víc času, nároky na hráče jsou daleko větší. Tudíž se tito lidé rozhodli skončit hlavně kvůli tomu, do trénování tě totiž nikdo nemůže nutit, musíš mít chuť," přemítá Bahník.

I přesto, že moc starších plejerů už v týmu není, pardubická "třiadvacítka" skončit rozhodně neplánuje. „Já si pořád jako jeden z těch starších nepřipadám. Podobně starých nás tam je víc a s mladšíma klukama už taky hrajeme nějaký ten rok. Základem je dobrá parta, která je opět výborná," říká.

"Bahňa" se navíc po krátké pauze vrátil k trénování pardubické mládeže. Od juniorů, které vedl naposledy, se přemístil k družstvu elévů. V dobách své začínající trenérské kariéry vedl dokonce jednoho ze svých současných spoluhráčů - Filipa Krigovského. „Poprvé mě vedl v mladších žácích a úspěšně mě dovedl až tam, kam by měl trenér své svěřence dovést – do A týmu. Vždy jsem ho bral za svůj velký vzor, stejně jako další pardubické hvězdy. Už od malička jsem si chtěl být s Filipem podobný i v něčem jiném, než jen v křestním jméně. Střílení gólů, být vůdcem týmu, to byly mé cíle. Věděl jsem, že když budu plnit jeho pokyny a pracovat na sobě, možná bych se s ním jednou mohl potkat v jedné lajně, což se mi nakonec podařilo," vykládá Krigovský a vzpomíná na jeho trenérské metody. „Určitě byl dobrým trenérem. Někdy bylo potřeba zvýšit hlas, jindy zase v klidu něco vysvětlit. Jako malí kluci jsme potom jenom zírali, když při našem zápase vybuchnul a svou zlost si vybíjel na rozhodčích."

Jako jeden z "mazáků" už přešel také na předávání zkušeností mladším spoluhráčům. „Snažím se kluky posouvat dál, přece jenom mám už něco odehráno. Občas mi ale přijde, že to mladší kluci berou spíš jako buzeraci než jako přínos. Zelenáči, jako jsem byl například já na vzpomínaném Czech Openu, si musí uvědomit, že i nám dřív pomáhali zkušenější. Bez jejich rad a pomoci bych se tehdy neobešel," dodává rozhodně a vzápětí doplňuje. „Když se podívám zpátky, tak většinou ti, co si od starších hráčů nic nevemou, končí v nižších soutěží. Ti, co nás občas vyslechnou, se dostanou do áčka, případně jsou na cestě do něj."

S jeho slovy souhlasí právě jeden z mladších hráčů týmu - Dominik Chmelař. „Za ty sezóny, co jsem v áčku, jsem od Filipa získal spoustu nejen florbalových zkušeností. Stali se z nás zároveň skvělí přátelé a já se vždy rád zasměju jeho svéráznému humoru," vypráví Chmelař, jehož doplňuje Krigovský. „Souhlasím se vším, co Filip říká. Abychom se dostali na úroveň právě těch starších hráčů, musíme si od nich hodně vzít, jinak by se náš rozvoj mohl také zastavit. Nebýt něj a dalších, zřejmě bych na sobě tolik nepracoval a nemohl bych pomýšlet na místo v sestavě A týmu," domnívá se Krigovský.

Filip Bahník, což málokdo ví, si zahrál také v tehdejší juniorské extralize. Časem se propracoval až do prvního útoku A týmu a stal se jednou z nejnebezpečnějších zbraní pardubické ofenzivy. „Dřív jsem bodování a statistiky celkem ovládal a také sledoval," přiznává. A přišly také první nabídky na přestup. „Je pravdou, že něco se objevilo. Hlavně po sestupu do 1.ligy. Po dohodě s vedením klubu jsem to však utnul dřív, než k něčemu stačilo dojít. Zpětně toho nelituji, i když vím, že teď už takové nabídky zřejmě nepřijdou," naráží Bahník na poslední, nepříliš vydařené ročníky. „Poslední sezóna byla vůbec tou nejhorší. Sám cítím, že bych týmu měl dávat zase mnohem víc. Uvidíme, jak to bude vypadat, přišel nový trenér, je nové složení útoků." O náznaku lepších zítřků svědčí jeho bilance z prvních tří kol - 1 branka, 1 asistence. „Doufám, že všechno bude tak jak bychom si přáli a pro mě osobně bude tahle sezóna lepší, než ta poslední."

Po stříbru z Czech Openu by Filip Bahník rád dosáhl také dalšího týmového úspěchu. V pardubickém dresu zažil všechny dosavadní hlavní trenéry. Miroslav Janovský, Jaroslav Marks, Miloš Říha, Tomáš Kořínek, Kamil Kastl a Martin Czeczinkar. Všechna tato jména mu dělala florbalového nadřízeného. „Všichni z tohoto výčtu trenérů byli výborní koučové. To, že se zatím neudělalo play-off, je podle mě hrozná škoda, protože ta kvalita tady byla a je. Zpětně mě asi nejvíc mrzí, že jsme do vyřazovacích bojů nepostoupili právě s tou starou gardou." I proto stále doufá, že se k play off jako aktivní hráč propracuje. „I přes letošní nepříznivý start by bylo fajn, splnit si tento cíl již letos, aby se o tom v Pardubicích pořád jen nemluvilo." A o čem Bahník nerad mluví? „Nejhorší vzpomínky jsou rozhodně na všechny sestupy z extraligy. Ale jak by řekl jeden můj bývalý spoluhráč: ‚Na špatný věci musíš zapomínat ‘," doplňuje závěrem.

Bilance Filipa Bahníka v pardubickém A týmu (základní část):

Sezóny: 9

Zápasy: 177

Branky: 110

Asistence: 47

Body: 157

Průměr bodů na zápas: 0,9