Vojtěch Kaluža je stejně jako Matouš a Jirka odchovancem našeho klubu. V mládežnických kategoriích patřil mezi důležité hráče jednotlivých družstev, byl v krajských výběrech a v kategorii juniorů byl dokonce kapitánem. V mužském celku odehrál 105 utkání během kterých si připsal 4 přesné zásahy a 10 asistencí.

„Těch důvodů proč skončit bylo bohužel víc. Primárním důvodem bylo přehodnocení životních priorit v průběhu sezóny, kde “bohužel” zvítězil pracovní a osobní život, nad tím florbalovým. Začal jsem více času vkládat do práce, ve které je vidina obživy, což se u florbalu bohužel říci nedá. To navazuje na fakt, že z časového hlediska už jsem nebyl schopný dávat 100% jak práci tak florbalu. A abych něco z mého pohledu dělal 50/50 nebylo možné, obzvlášť na úrovni poloprofesionálního sportu. Dalším bodem byla určitě i herní vytíženost, která tuto sezónu z mé strany bohužel nebyla taková, jakou bych si představoval a utvrzovala mě, že priority už mám někde jinde. Tímto bych chtěl ještě jednou poděkovat trenérům, že mě uvolnili na měsíční hostování do Litomyšle, která mi dle mého názoru vrátila chuť k florbalu samotnému a pomohla mi nastavit hlavu na finální část sezóny, tady DOMA na Dašické.

No a na co budu nejraději vzpomínat? Na celých 16 let (pokud se nepletu) v pardubickém florbalu. Zážitků je několik, ale když to vezmu stručně, tak bych začal povoláváním na krajské výběry v mládežnických kategorií, první zápas za A tým proti Ostravě, výhru v poháru proti Liberci, až po zvládnuté play-down série. Určitě budu taky vzpomínat na všechny, které jsem ve florbalovém prostředí poznal a naše přátelství bude pokračovat i po mém konci v týmu. Ač si většina lidí řekne, že je to klišé, tak je to holý fakt, byla to a v podstatě i stále je, moje druhá rodina - kdybych měl jmenovat, tak to zabere více řádků, ale rád bych alespoň zmínil Prixína, Sleepa, Randála, Přemdexe, Peťase či Buriho.

Za těch celých 16 let bych chtěl poděkovat Všem trenérům, kteří mě vedli, neboť ne vždy to bylo semnou lehké (smích), ale také si dobře uvědomuji, že všichni stojí za tím, že jsem se mohl dostat do A týmu. Nesmím zapomenout na Kačku, která pro mě dělala vždy první, poslední, abych byl co nejdříve fit a mohl pokračovat ve výkonech. Dále určitě Všem fanouškům a spoluhráčům, kterým právě odešel nejtěžší hráč kabiny (smích). Nicméně největší díky patří mé rodině, především mamce, tátovi a přítelkyni, kteří mě od prvopočátků podporovali a věřili ve mě. Ještě jednou moc děkuji a třeba se ještě někdy uvidíme, nikdy neříkej nikdy (smích)."

Matouš Sákra již od útlého věku prokazoval svůj talent. V mládeži hrál vždy za starší kategorie, ve kterých patřil mezi lídry. Ve starších žácích a dorostencích reprezentoval pardubický kraj na turnaji regionálních výběrů a v sezoně 2021/2022 se podílel na trénování mládeže. V pardubickém dresu odehrál v nejvyšší soutěži 15 zápasů, během kterých vstřelil jednu branku.

„Rozhodnutí skončit rozhodně nebylo jednoduché. Po nějakých 14 letech se člověku zkrátka nechce dělat takový krok. Každopádně se můj život už začal ubírat jiným směrem a kvůli vysoké škole jsem se částečně přestěhoval do Prahy. Jezdit každý týden 3x do Pardubic na trénink znamená, že už to člověku nezabere 2 hodiny, ale spíš 6. Věčné spěchání a cesty autem mi z florbalu vzaly radost, což byla vlastně ta největší a možná jediná odměna za honění se za kulatým nesmyslem. Neznamená to, že bych pověsil florbalku na hřebík úplně, ale v žádných vyšších ligách už se asi neobjevím. I když je konec hodně emotivní a i smutný, tak to nejcennější, - kamarády ani zážitky už mi to nevezme. Chtěl bych poděkovat všem trenérům, kteří mě kdy trénovali, protože bez nich bych do superligy ani nenahlédl, nechci opominou ani spoluhráče, se kterými jsme toho za ty roky zažily spoustu. Samozřejmě přeju klukům hodně štěstí v dalších sezónách. Na domácí zápasy na Dašické se vždycky rád přijdu podívat.“

Jiří Kohoutek patří stejně jako Vojtěch a Matouš mezi hráče, kteří spolu prošli celou pardubickou mládeží. Šikovný pravák často motal hlavy soupeřům a jeho přesné přihrávky vždy našly svého adresáta. V nejvyšší soutěži odehrál Jirka 76 utkání, ve kterých zapsal 6+1.

„Důvodem, proč jsem se rozhodl ve florbale nepokračovat a do nové sezóny dál nenastoupit je ten, že mě od srpna čeká semestr na University of Turku ve Finsku v rámci programu Erasmus. Rozhodování to nebylo jednoduché, ale rozhodl jsem se využít této příležitosti, kterou mi studium nabídlo a jet na několik měsíců do jiné země.

Celý pardubický florbal mi bude určitě chybět a budu moc rád vzpomínat na všechny ty roky - pokud se nepletu, tak jsem v klubu strávil 15 let, což je vlastně většina mého života. (smích) Mezi konkrétními vzpomínkami se mi vybaví tréninky ještě ve staré Sokolovně pod vedením Miloše a Fora, regionální výběry v mládeži, play-off série v juniorech společně s posezónní oslavou v Makově, 3x zlomená noha v první sezóně v A-týmu, jelen v kabině či výživné cesty z Prahy s týmovými pardály. Určitě budu rád vzpomínat na fanoušky a skvělou atmosféru, která je na Dašické, jak všichni víme, nejlepší v republice.

Chtěl bych za celou tu dobu mého působení v klubu poděkovat všem trenérům, kteří mě vedli, jelikož bez nich bych nikdy neměl šanci dostat se do A-týmu. Dále všem spoluhráčům, se kterými jsem na palubovkách strávil nespočet hodin a samozřejmě i rodině, která mě i přes všechny překážky vždycky podporovala.

Celému klubu a okolí tedy patří velký dík a těším se, až si ve Finsku zapnu TVcom a budu klukům fandit. A kdo ví, třeba se ještě někdy v pardubickém dresu ukážu (úsměv).“

Vyjádření generálního manažera klubu Martina Zozuláka: „Všem třem klukům děkujeme za jejich odvedenou práci a léta strávená u nás v klubu. Všichni jsou našimi odchovanci a věřím, že na celé dětství spojené s florbalem budou vzpomínat v dobrém. Dveře u nás budou mít vždy otevřené a třeba je ještě v budoucnu přivítáme v jiných než hráčských rolích.“

KLUCI, DĚKUJEME ZA VŠE, CO JSTE PRO KLUB UDĚLALI A AŤ SE VÁM DAŘÍ!