Milane, máš za sebou první sezónu u pardubického A týmu. Co ti přinesla?

Upřímně musím říct, že mi toho dala hodně. Po lidské stránce nové kamarády a po odborné především nové zkušenosti, protože rychlost hry a taktická vyspělost týmů jsou na úplně jiné úrovni než na té, se kterou jsem se setkal v minulosti.

Ani tobě s Ondrou Vichrem se nepodařilo dotlačit tým do kýženého play off. Kde vidíš hlavní důvody?

Hlavní důvody vidím dva. Prvním byl určitě fakt, že jsme nezvládli důležité zápasy s týmy kolem osmého místa. Druhý zásadní problém vidím v nezvládnutí koncovek v dobře rozehraných zápasech.

Narážíš na letos prokleté třetí třetiny?

Ano, to byl náš největší problém. Kdyby se hrálo pouze na dvě části, pohybovali bychom se určitě v postupové osmičce. Ale na kdyby se samozřejmě nehraje.

Co se podle tebe celému týmu naopak nejvíc povedlo?

Jsem rád, že se nám povedlo zacelit velké ofenzivní oslabení v podobě odchodu Radka Krajcigra a zranění Jakuba Buriana. I bez těchto hráčů fungovala naše ofenziva relativně dobře a jsem rád, že je ostatní hráči nahradili. Dále mě těší to, že se nám během sezóny povedlo vyzkoušet ve hře naše juniory, kteří mezi muže naskočili bez respektu a rozhodně byli na hřišti vidět.

Na konci sezóny ti přibyla práce právě u juniorského týmu. Jak těžké bylo skloubit obě funkce?

Pro klub bylo velmi důležité, aby se G2 liga v Pardubicích udržela, protože kvalita této soutěže je klíčová pro rozvoj našich mladých hráčů. I proto se vedení rozhodlo dát týmu před závěrečnými boji nový impuls a já na tuto nabídku kývl. Nejtěžší bylo najít volný čas, abych se mohl týmu věnovat podle představ. Ještě před převzetím týmu ale proběhlo několik „bitev“ s obzvláště těžkým soupeřem u nás doma. (smích)

I tato bitva se ti však podařila vyhrát a ty jsi oba trenérské posty zvládl skloubit bravurně.

Bez několika slibů a posezónních neflorbalových kompenzací by to asi možné nebylo. (smích) Teď vážně. Největším problémem byl opravdu čas a jediné co jsem zvažoval bylo to, jestli budu oba týmy stíhat. Neumím dělat věci pouze napůl, takže o zábavu v nočních hodinách jsem měl na nějakou dobu vystaráno.

S oběma celky jsi nakonec také slavil záchranu v nejvyšších soutěžích. Dá se říct, která z nich byla složitější?

Tohle porovnání není vůbec jednoduché. Play down je hodně specifická a psychicky velmi náročná soutěž, protože víte, že v každém zápase musíte vyhrát. Já sám si asi víc cením úspěšného play down juniorů, protože ze čtyř soupeřů se v G2 lize může zachránit jenom jeden. Když k tomu připočítám věk a psychiku mladých hráčů, tak o to víc musím ocenit způsob, jak suverénně to kluci zvládli. Ale každá sezóna zakončená vítězným zápasem je pro všechny pozitivní, letos to byla radost dvojnásobná.

U A týmu zůstáváte s Ondrou Vichrem i na příští sezónu. Můžeš už nyní prozradit, jaké budou vaše cíle?

Můžu říct, že tým projde přes léto generační obměnou. Chceme do týmu úspěšně zapracovat víc mladých hráčů a případně přivést nové posily. Tato změna určitě nebude jednoduchá, ale vzhledem k budoucnosti je nutná. Hlavním cílem pak bude stabilizovat výsledky nově složeného mužstva a odstranit nedostatky z letošní sezóny. Pak věřím, že se dostaví i výsledky.